„A přispěli jste všichni?“ zeptal se další z Pearsonových právníků. „Ano, určitě. V okamžiku, kdy si o to řekla, jsem sáhla po tašce. Patrick u sebe nenosí hotovost. Zaplatila jsem. Přispěla jsem na ten výherní tiket.“ „A existuje smlouva, která by potvrzovala, že jste uzavřeli syndikát?“ zeptala se právnička Greenwoodových. Carle se pohled té ženy nelíbil. Patřila k těm, kteří se neobtěžují vydat ze sebe maximum, což Carla považovala za plýtvání. „Ne, samozřejmě že ne. Přátelé mezi sebou nesepisují smlouvy.“ „Nějaká písemná korespondence? Jakýkoli text? Třeba e-mail?“ pokračovala advokátka s kudrnatými vlasy. „O ničem takovém nevím,“ připustila Carla. „A existuje nějaká korespondence, která by naznačovala, že smlouva byla vypovězena?“ zeptal se jeden z Carliných právníků. Usmála se na něj. „Ne.“ „Myslel bych si, že něco tak důležitého, jako je vystoupení ze syn dikátu, by si zasloužilo přinejmenším textovou zprávu,“ povytáhl obočí. Carla si pomyslela, že peníze, které Patrick platí svým právníkům, jsou dobrou investicí. „Neexistují žádné zprávy o vystoupení ze syndikátu, protože k ničemu takovému nedošlo.“
* Když do místnosti vstoupila Jennifer Heathcoteová, pan Elliott byl první na nohou. Vstal tak rychle, že všichni ostatní právníci působili opožděně, ačkoli se právě zvedali ze židlí. „Jennifer, je mi potěšením jako vždy,“ pronesl, naklonil se přes stůl a políbil ji na pravou a pak na levou tvář. Jejich pohyby byly sladěné a synchronizované, jejich brýle se nesrazily, protože takhle se zdravili už léta, sehraně, bez nehody a bez dlouhého uvažování. Měl pro 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527269
ni zjevně slabost, tak jak se to mužům s tímhle typem žen občas stává. Cítí se povinni je ochraňovat a bránit. A podceňují je, protože mají nevinný pohled, růžové tváře a jejich líčení je nenápadné. „Děkuji vám, že jste souhlasila s dnešním setkáním, paní Heath coteová,“ pronesla Gillian znatelně neutrálnějším tónem a představila jí přítomné. „Vynasnažím se být užitečná,“ rozplývala se Jennifer. Nasadila široký úsměv, který budil dojem, že si vážnost situace uvědomuje méně než dvě ostatní ženy, s nimiž už byl veden rozhovor. Nebo ji to všechno alespoň méně trápí. Jennifer se snažila působit jako pozitivně naladěný člověk. Své tvrdé jádro naopak dobře skrývala. „Jak určitě víte, jsou tu jisté rozpory ohledně toho, k jaké dohodě došlo během sobotního večera 13. dubna v domě manželů Greenwoodových. Hovoříme teď se všemi, kteří tam byli, abychom zjistili, zda se na něčem shodnou.“ „Ach bože, ano, ovšem. Toto je skutečné policejní vyšetřování?“ „Jak to myslíte, paní Heathcoteová?“ „Chtěla bych vědět, jestli jsem zatčená.“ „A měla byste být, paní Heathcoteová?“ vzhlédla k ní od svých poznámek paní Walshová. „To snad nemyslíte vážně! Já? Ne. Já jsem se nedopustila ničeho trestného.“ „To se právě snažíme zjistit,“ poznamenala tiše paní Walshová. Pan Elliott zakašlal. „Tak se do toho dáme. Povězte nám, co si z toho večera pamatujete.“ Jennifer pohlédla do očí všem, kdo seděli kolem stolu, a pak začala rozvláčně vyprávět: „Lexi se opravdu hodně snažila. Bylo to poněkud nezvyklé. Jindy kupuje něco z Marks & Spencer, nějaké hotovky.“ Ztlumila hlas do diskrétního šepotu. „Hlídají si výdaje trochu víc než my ostatní. Nechci se nad ně nijak povyšovat, jen to prostě konstatuju. Vždycky museli být na peníze opatrnější. Jake si prostě zatím ne98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527269
našel práci, která by ho nějak zvlášť bavila. Pořád zkouší nová a nová zaměstnání. Momentálně prodává ergonomické židle nebo snad kopírky? Ale finančně jsou na tom všelijak.“ Gillian udělala jazykem mlaskavý zvuk. Mělo to očekávaný účinek: Jennifer se vrátila k tématu. „Každopádně ten večer si Lexi dala záležet. Vymyslela, že bude v mexickém duchu. Nachystala kuřecí tostady s chilli a salát z fazolí pinto se salsou. Bylo to výborné.“ „Zní to skvěle, paní Heathcoteová, ale držte se, prosím, tématu,“ pronesla pevně paní Walshová. „Tématu?“ „Vašeho loterijního syndikátu. Řekli jste si o něm toho večera něco zvláštního? Mluvili jste o sázení?“ „O tom jsme mluvili každý týden. Ten večer nebyl výjimečný.“ „A co jste o něm říkali tentokrát?“ „Jen to, co jindy. Že jsme zas nevyhráli. Lexi nám řekla, že jí všichni dlužíme peníze. Že kupovala několik posledních tiketů ze svého a že takhle nehodlá vyhazovat peníze každý týden.“ „Vyhazovat?“ „Tak se vyjádřila ona.“ „A co na to řekli ostatní?“¨ „Jsem pod přísahou?“ „Změnilo by se tím snad něco?“ „Byla bych ráda, kdybych mohla lhát.“ „My bychom byli rádi, kdybyste nelhala.“ Jennifer se odmlčela. Zhluboka se nadechla. Teď ji pozorně sledovali všichni přítomní. „Byla jsem na záchodě.“ „Prosím?“ „Byli k sobě protivní, hádali se. Nemám ráda scény. Nechci se do těch jejich sporů zapojovat.“ „Kdo se hádal?“ 99
Ukázka elektronické knihy