Tvoje matka. Je mi to líto. Teď už ho nikdy neopustí. Mohl ve mně vyvolat pocit viny. Mohl mě přimět, abych mu pomohla, ale neudělal to. Byl osamělý a věděl, že ani já nikoho nemám, takže mu dávalo smysl, že bychom mohli sedět v jeho autě a mlsat sušenky a držet se za ruce. Ale zatímco jsem jedla, nějaký tichý hlásek ve mně šeptal: Všichni jsou osamělí, nemůžeš něco dělat jenom proto, že jsi taky sama. Když jsem vystupovala z auta, zakopla jsem na chodníku a odřela si koleno. Netušila jsem, kolik lidí mě mohlo vidět – kromě Lukea jsem to nikdy neprovedla venku, nikdy na takovém veřejném místě –, a rozběhla jsem se z parkoviště do noci, jako by mě někdo honil. Byla jsem tak mimo, že bych neslyšela, ani kdyby za mnou vážně někdo běžel. Walmart stál v polích, nebylo kam jinam utéct než zpátky na dálnici. Muselo být asi tak deset, ale vládl silný provoz. Nápor horkého vzduchu mi sfoukl vlasy z čela, jak se kolem prořítil kamion. Všechny myšlenky na hledání táty mi vyvanuly z hlavy jako kouř z Andyho cigarety. Bylo by to tak lehké – udělat jediný krok do silnice a nechat se přejet příštím náklaďákem. Řidiči by se nic nestalo, nikdo by ho neobvinil. Poznali by, že mě nesrazil zezadu. Byl to krásný plán. Jednoduchý. Dával smysl. Nemusela jsem čekat dlouho. Vešla jsem do silnice a nechala se oslnit reflektory. Řidič dupl na brzdy a troubil. Světla mě oslňovala, ale přinutila jsem se nezvednout si ruce před oči, a za moment už jsem cítila žár mřížky chladiče na tváři –
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527268
Nebylo to takové, jak jsem čekala. Cítila jsem, jak to se mnou škublo na bok, jako by gravitace selhala. Přistála jsem tvrdě na zemi, kamion se prořítil kolem, řidič pořád bušil do klaksonu a nadával z otevřeného okénka. „Zbláznila ses?“ slyšela jsem někoho říkat a na chvíli mě přepadla divoká myšlenka, že ten hlas patří Andymu. Měl pravdu. Nezvládla jsem to. Ucítila jsem pod paží ruku a vyjekla jsem. „Promiň,“ řekl ten člověk, zlehka mě chytil za loket a vytáhl mě na nohy. „Na hladší přistání nebyl čas.“ Nebyl to Andy. Byl to ten kluk v zeleném. Oprášil mi špínu z ramene. „Zítra tě to bude pořádně bolet, ale není to tak zlý, jako kdyby tě ten kamion žvejknul.“ Nemusela jsem čekat až do zítřka. Bolelo mě všechno. Přiložila jsem si ruku ke rtům a uvědomila si, jak asi musím vypadat. Zakryla jsem si pusu a odvrátila jsem se, ale položil mi zlehka ruku na rameno. „Jsi v pořádku?“ „Nejsem,“ zamumlala jsem skrz prsty. „To teda fakt ne.“ Chytil mě kolem pasu a pomohl mi přelézt kovovou zábranu a slézt zpátky z náspu. „Tys tomu chlapovi něco udělal.“ Bok mě bolel, když jsem mluvila, ale zeptat jsem se musela. „Tomu nalitýmu chlapovi, co přišel do obchodu ve spoďárech.“ „Jo,“ přisvědčil. „Kde jsi vzal ten klobouk?“ Ale věděla jsem to. Volnou rukou vytáhl něco ze zadní kapsy a zvedl to, abych to viděla. „Tam, kde jsem vzal tyhle klíčky.“ „To byl jeho klobouk.“ Zastrčil si klíče zpátky do kapsy a položil si ruku na stetson, jako by se chtěl ujistit, že mu pořád sedí na hlavě. „On už ho potřebovat nebude.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527268
Dostali jsme se z náspu dolů a šli po prázdném parkovišti. Hlavou se mi honila spousta myšlenek, ale nespojovaly se. Co provedl tomu chlapovi? „Žádný strachy,“ uklidňoval mě. „Jediný, kdo viděl, cos udělala, jsem byl já, a věř mi, že to nikomu neřeknu. Jeho auta si ještě nikdo nevšiml. Jsme v pohodě.“ Jsme v pohodě. „Ty...“ V tu chvíli jsme se zastavili a mně připadalo, že tam stojíme a koukáme se na sebe celou věčnost. „Jo,“ řekl nakonec. „Já taky.“ Čekala jsem jen, až se přizná a řekne to, hned pak mě zaplavila úleva, že už nejsem sama. Bylo hrozně divné dostat tuhle druhou šanci na přátelství, když mě všechno ostatní dobré na světě opustilo. „Jak jsi…?“ „Na záchodkách. Šel jsem tam za ním a zamkl dveře.“ „Já věděla, že se děje něco divnýho. Odvedl jsi ho od východu.“ Pousmál se na mě. „Víš jistě, že to nikdo jiný neviděl?“ zeptala jsem se. „Vím. Ale radši odsud vypadneme.“ A tak jsem trochu kulhavě pospíchala zpátky k Andyho autu. Kluk šel za mnou, a když jsem otevřela zadní dveře, abych se dostala k batohu, otevřel dveře u řidiče, vytáhl zpod sedadla pomačkanou nákupní tašku a začal sbírat Andyho oblečení a další pozůstatky. Na zemi ležela knížka o kočce s pistolí, kterou četl do předmětu ruská literatura, založená v půlce účtem na půllitrovku Pepsi a kuřecí sendvič. Už se nedozví, jak to dopadlo. Zastrčila jsem si knížku do batohu a kluk zatím holou rukou smetal tu spoušť – mou spoušť – a pak zavázal tašku na dvojitý
100 Ukázka elektronické knihy