98
louis l’ amour t osamělá skála
Všichni mysleli na to, že Spanyer je mazaný chlapík. Dalo se věřit, že dobře ví, co má dělat… Jinak by tmavé Lenniiny vlasy brzy visely v chatce nějakého rudocha. „Nám do toho přece nic není,“ utrousil Hardy stroze. „Já už bych moc rád zas viděl tu mexickou holku, co na mě čeká v Sonoře.“ „Už to máme jen kousek k Pedregosas a tam je taky jedna tinaja,“ poznamenal Considine. „Tak pojeďme.“ Pobídli koně směrem, kde na ně měla čekat tinaja plná vody; ke stopám, které na stezce zanechali Lennie a Dave Spanyerovi, se otočili zády a rozjeli se do pouště, jež se rozkládala mezi nimi a mexickou hranicí. Než slunce úplně zapadlo, spatřili ještě jeden sloup kouře. Dým stoupal k nebi hezky rovně, a zpočátku vytrvale a jednolitě. Po chvilce však přišlo dvojí zcela zřetelné a ostře ohraničené přerušení. Tento obrázek jim nešel z hlavy ani během hodin nastávající noci. V poušti se stmívá náhle a večerní soumrak se rychle mění v noc. Nad nimi se objevil netopýr a chvilku se třepotal ve vzduchu. Pak začaly vycházet hvězdy… Rozeklaný okraj skalisek připomínal zuby zatínající se do temně modré večerní oblohy. Kdesi daleko naříkavě vyl kojot na měsíc, jinak ticho narušovaly jenom povrzávání sedel a klapot podkov jejich koní. Hardy už nedokázal udržet jazyk za zuby. „V těch brašnách musí bejt takovejch šedesát tisíc. Šedesát tisíc ve zlatě!“ Nikdo na to nereagoval. Čtyři muži obtížení opasky s revolvery mířili k hranici, čtyři chlapi, kteří se rozhodli jít životem se zbraní v ruce… I když přitom někdo bude muset zemřít. Jeden z nich chtěl ženu, kterou poznal v Mexiku; další toužil po tom, aby mohl v tichu a klidu dlouho, velmi dlouho popíjet; a pak tu byl poloviční
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527193