„K čertu s tím!“ zabručel s nucenou dobrosrdečností. „Jak jste říkal, nejsem na lavici svědků. Co chcete vědět?“ „Už jsem vám řekl, jaká je situace.“ Markhamův hlas prozrazoval zvláštní podráždění. „Vy víte, o co mi jde. Jak žila slečna Odellová? Kdo byli její důvěrníci? Kdo by ji nejspíš chtěl dostat z cesty? Jaké měla nepřátele? – Cokoli, co by nás mohlo přivést k vysvětlení její smrti. A mimochodem,“ dodal trpce, „cokoli, co vás vyloučí z jakéhokoli podezření z přímé či nepřímé účasti na té aféře.“ Cleaver při posledních slovech ztuhl a začal rozhořčeně protestovat. Vzápětí však změnil taktiku. S pohrdavým úsměvem vytáhl kožené pouzdro, vytáhl z něj malý složený papír a podal ho Markhamovi. „Snadno se vymaním z podezření,“ prohlásil s lehkou sebejistotou. „Je tu obsílka za překročení rychlosti z Boontonu v New Jersey. Všimněte si data a času: Desátého září – včera v noci – v půl dvanácté. Jel jsem dolů do Hopatcongu a dostal jsem pokutu od policisty na motorce, právě když jsem projel Boontonem a mířil k Mountain Lakes. Zítra ráno se tam musím dostavit k soudu. Ti venkovští strážníci jsou zatraceně otravní.“ Dlouze a vypočítavě se na Markhama podíval. „Nemohl by jste to pro mě udělat, že ne? Do Jersey je to pěkná dálka a já mám zítra spoustu práce.“ Markham, který si předvolání zběžně prohlédl, si ho strčil do kapsy. „Vyřídím to za vás,“ slíbil a přátelsky se usmál. „Teď mi řekněte, co víte.“ Cleaver zamyšleně potáhl z doutníku. Pak se opřel a zkřížil kolena, promluvil se zjevnou upřímností. „Pochybuji, že vím něco, co by vám pomohlo. Kanárek, jak se jí říkalo, se mi líbil – vlastně jsem k němu byl jednu dobu dost
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527142