Eliza Redgoldová
„Trochu,“ připustila a nepodařilo se jí potlačit zachvění. Všiml si toho. „Povězte mi… Ve vašem předchozím zaměstnání, zacházeli tam s vámi dobře?“ Maud zaváhala. Sir Dominic se jí svěřil. Toužila udělat totéž, ale nemohla. „Nevidím důvod, proč si stěžovat na minulost. Nechci, abyste si myslel, že jsem typ člověka, který neustále naříká na své poměry.“ „Tak mi rozhodně nepřipadáte, slečno Wilmotová.“ Jak bylo lákavé mu to říct. Maud si však byla jistá, že přestože jí dal novou šanci po stížnosti slečny Trevoseové, další by jí už nedal, kdyby věděl, že je tady pod falešnou identitou. „Tady je to jiné,“ řekla popravdě. „Vy se ke svým zaměstnancům chováte dobře.“ Sir Dominic byl doopravdy slušný, a to vůči všem svým zaměstnancům. V jídelně služebnictva se o něm mluvilo s náklonností, s níž se Maud nikdy předtím nesetkala, a v domácnosti svého předchozího zaměstnavatele už vůbec ne. Dominic se pousmál. „Nikdy jsem neviděl, že by špatné zacházení někoho přimělo vydat ze sebe to nejlepší.“ „Ne všichni zaměstnavatelé by s vámi souhlasili.“ Zamyšleně otáčel nožkou své sklenky a mlčky ji pozoroval. Maud znovu přemohla touha zbavit se břemene svých vzpomínek. Nesměla se však nechat zmást útulnou vyhřátou místností a tím, jak k ní byl sir Dominic nečekaně vlídný. Vstala. Byla unavená a připadala si zranitelná. Nemohla riskovat a dál vést tak nečekaně důvěrný 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527139