Sheri WhiteFeatherová
„Ano. To bych mohla udělat. Myslím, že to také udělám. Mohla bych se pokusit vysvětlit, jak jsou rodiče občas vytížení budováním kariéry a snahou zajistit domácnost, že si nevšimnou, co se děje kolem nich a jejich dětí. Mohla bych povzbudit rodiče, aby se svým dětem více věnovali, aby si s nimi povídali, aby se jich ptali, jak se jim daří. A kdyby se jim zdálo, že jsou smutné, aby se snažili zjistit, co se děje.“ „To je skvělé.“ Bailey byla nadšená. Tohle nečekala. „Lidé tě milují, tvé názory u nich mají velkou vážnost, takže pokud tohle budou číst, rozhodně se budou tvou radou řídit. Můžeš ovlivnit životy mnoha lidí a do jejich srdcí vložit velkou naději.“ „Jsem ráda, že můžu pomoct,“ řekla a otřela si tvář, jako by si stírala slzy. „Uvedeš v eseji jména svých agresorů?“ „Možná později. Nejdřív počkám, jak budou reagovat. Jestli se v nich nehne svědomí a neozvou se sami.“ Bailey dopila džus a vstala. Zarazilo ji, že se jí trochu třesou nohy, nicméně to přisoudila zvýšené hladině adrenalinu, kterou zapříčinily vyhrocené emoce. „Tak ještě jednou děkuju. Musím už jít. Měla jsem náročný víkend.“ „V jakém smyslu náročný?“ zeptala se matka a také se postavila. „Měl s tím co do činění nějaký muž? Možná kvůli tomu mi dnes připadáš taková jiná.“ „Je tu někdo,“ usmála se Bailey, „Ale je to jen kamarád.“ „S kamarádem se také dá sdílet postel,“ poznamenala matka významně. „Vidíš, jak tě znám. Hned jsem poznala, že se něco děje,“ usmála se. „Myslíš, že budu mít příležitost setkat se s ním?“ „Určitě. Ten ples budeme organizovat víceméně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527138