Sophia Jamesová
Hlavou se jí honila stále dokola slova Shakespeara, přesto v nich nacházela alespoň nějakou úlevu. Významné osoby z historie a literatury jistě také zažívaly podobné pocity jako ona a nějak to zvládly. I když právě Macbeth nebylo to pravé, po čem by toužila. Nicméně pochopila, že nejen ona ale mnozí další museli často skrývat své pravé city a dost možná tím byli vlastně chráněni před potupou. „Dítě je vždycky velký dar, vaše lordstvo. Dokonce i takové, které přijde nečekaně. Vaše sestra je mladá, ale zvládne to, a jméno Thorntonových dokáže jistě hodně.“ Potřebovala, aby se jejich hovor stočil zpět k tématu, se kterým původně začali. Měli by mluvit o Lucy a dítěti, o jejich budoucnosti, a ne o tom, jaké city panují mezi nimi dvěma. „Vy se vážně domníváte, že existuje způsob, jak se z něčeho takového dostat bez obrovské ostudy?“ „Velké množství lidí dokáže žít bez toho, aniž by bylo nějak svázáno se společností, v níž se pohybujete vy. Vaše sestra může začít pomáhat ve Whitechapelu, buď přímo v mé praxi, nebo může učit číst a psát ostatní mladé dívky. Mohla by třeba i…“ „Zadržte. Vy vůbec netušíte, oč tu běží. S nemanželským dítětem už nebude mít sestra nikdy možnost žít v bezpečí. Už nikdy ji mezi sebe nepřijmou lidé, které zná. Kdo by se s ní také teď oženil?“ „Možná o manželství vůbec nestojí.“ V Belle také začínal narůstat vztek. „Možná jen touží po svobodě a vhodných příležitostech, třeba jí nezajímají jiné možnosti.“ „A vydala by se ve vašich stopách?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527135