Carol Marinelliová
Vesnice, v níž vyrostli, se sice nacházela ještě jižněji, avšak už teď měla Alicia pocit, že se vrací domů, protože žádné místo na světě nenaplňovalo její duši tak jako Sicílie. Po přistání se chystali vystoupit z letadla, Alicia se však zastavila nad přistavenými schůzky a rozhlédla se. Obloha tu byla jiná než v Miláně, sytě modrá a povědomější. Sotva sešla po schodech na sicilskou půdu, jako by se jejímu srdci ulevilo, že je opět doma. Cesta z letiště v Catanii do Syrakus proběhla mlčky. Alicia pozorovala krajinu, až po nějaké době vjeli do města a přes most na syrakuský ostrov Ortigia. „Jedeme tam…“ Ukázal na překrásný palác v dálce na konci dlouhé ulice. „Jen musíme pomalu, protože místní silnice nejsou uzpůsobené pro auta.“ „Co kdybychom šli pěšky?“ navrhla Alicia. „Odpoledne se můžeme projít…“ „Myslím teď.“ Danta její návrh překvapil – byl zvyklý na ženy, které se nechávají všude vozit a jediný výhled, který dokážou ocenit, je z balkonu střešních apartmá těch nejluxusnějších hotelů ve městě. Alicia mu svým zápalem připomínala jejich dětství, které strávili přesně takhle – na procházkách kolem kláštera i po okolí vesnice. Právě na jedné ze svých výprav objevili skrytou zákrutu řeky i chýši, v níž toho později tolik prožili. Ke svému vlastnímu překvapení si uvědomil, že se těší, až jí ukáže maličký ostrov Ortigia plný historie, krásných budov a milých lidí. „Je to úplné bludiště!“ vyhrkla, když poněkolikáté zabočili. „Nemusíš se ničeho bát. Ostrov je sice plný klikatých 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527134