Caitlin Crewsová
Mluvit není umění. To se jenom pohybuje rty tak, aby z nich vycházely zvuky, a ty se pak sestaví do vět. Vy a já se budeme zabývat konverzací, která není jen pouhým uměním, ale podle mého uměním podceňovaným a ztraceným.“ „Ale konverzaci vedeme právě teď,“ namítla Delaney. Seděly v bujné zahradě v jednom ze soukromých koutků a středomořské slunce je laskalo paprsky. Nad hlavou jim zpívali ptáci a kolem vesele bzučely včely. Signorina odložila šálek a usmála se. „A zařadila byste konverzaci, kterou tu vedeme, mezi umění, má drahá?“ Delaney musela připustit, že ne. „Při společenských událostech, které budete navštěvovat ve své formální roli, nikdo nemluví o sobě,“ vysvětlila jí signorina a znovu pozvedla šálek. Takhle se ráda zmiňovala o Delaneyině předpokládané nastávající svatbě. Její formální role. A možná to o Delaney něco vypovídalo, když ji neopravila – ale neměla přece mluvit o sobě, že? „Nejsou to chvíle pro osobní odhalení, tvrzení nebo monology,“ pokračovala signorina, jako by jí dokázala číst myšlenky. „Nic z toho nepatří k umění konverzace. To si člověk schovává do deníku nebo pro své nejbližší. Smyslem konverzace, ve které se můžete během tolika jednání s konkurenčními zájmy ocitnout, je vést ji tak, abyste neprozradila nic, co odhalit nechcete. A zároveň se snažíte z toho, s kým mluvíte, dostat co nejvíc. Je to velmi podobné tanci.“ „Neumím tančit.“ Delaney si smetla drobečky pečiva ze šatů, které nejspíš stály víc než celý její předchozí život. Rozpačitě se podívala na svou učitelku. „Asi je to poznat.“ „Tohle je další věc, kterou musíme napravit,“ rozesmála se signorina. „Ale nejdřív budeme konverzovat.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527108