Marcella Bellová
„Co myslíš?“ odsekl jí, aniž by se na ni podíval. „Dostávám ze sebe ten hadr plný písku.“ „A co si vezmeš místo toho?“ zaskřehotala. Zakoulel očima a suše odpověděl: „Přece to náhradní oblečení, které tady… jejda, vlastně nemám!“ „Takže zůstaneš nahý?“ vyjekla a cítila, jak její panika sílí. Nemohl zůstat nahý. Rita nahého muže viděla doposud jenom na obrázku. „Lidé se přece rodí nazí, nevím, proč b to nemělo platit pro znovuzrození,“ zašklebil se, jak ho zjevně pobavily její rozpaky. Veselí vystřídalo jeho předchozí podráždění. Když o tom uvažovala bez emocí, bylo to jasné. Musel se svléknout, aby se očistil. Ale to neznamenalo, že byla připravená být v jeho blízkosti, až bude nahý. Tváře jí oblil ruměnec, zavrtěla se a otočila se k němu zády. Až příliš pozdě ji napadalo, že tímto jednoduchým způsobem mu může poskytnout alespoň jakési soukromí. „Moc se omlouvám,“ zamumlala. „Za co?“ uchechtl se. „Za to, že mě moje oblečení neochránilo tak dokonale jako tebe to tvé?“ „N-ne,“ vykoktala. „Tak co se děje, Rito?“ zeptal se pobaveně, bylo zjevné, že z ní má legraci. „Nebo jsi ještě nikdy neviděla nahého muže?“ „Ne,“ zalhala. „Jen bych se neměla dívat. Naše dohoda…“ Odmlčela se. „To je pravda,“ řekl a znovu bylo slyšet, jak se začíná zlobit. „Naše dohoda. Nezapomněl jsem na ni, Rito. Nemusíš se obávat, že by můj nedostatek oblečení znamenal cokoliv jiného, než že nechci, aby mě ten písek odřel. Brzy bude ale zima. To místo, které jsem ti chtěl ukázat, je jen kousek odtud. Budeme tam na pomoc čekat v teple.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527099