dostatkem empatie, no to vlastně taky, ale hlavně si myslel, že paní, co byla na řadě, neví, co chce, a on bude určitě daleko rychlejší, zvlášť když se na ni mile usmál. Když dámy pochopily, že jejich nesouhlas není u Luby brán v potaz, začaly se poohlížet po Svobičovi, který přece přišel s tímhle hulvátem. Ten, protože nechtěl být s Lubou spojován, se snažil uniknout tím, že v taktickém ústupu vlezl do květináče, kde se celkem zdařile pokusil napodobit fíkus. „Dobrý den,“ ozval se Luba. „Dobrý den, ale vy přece ještě nejste…“ pokusila se napomenout Lubu prodavačka. „Ale to je v pořádku,“ odpověděla paní, před kterou se Luba vetřel, a přitom zavzpomínala na své mládí, kdy se na ni usmál jistý František Jouza z Libně. To bylo v roce 1901, kdy do našich zemí zavítal Starej Procházka alias Franz Josef I. „To bude rychlovka. Potřebuju maso na guláš,“ převzal iniciativu Luba. „Na jaký guláš?“ zeptala se prodavačka. „Který budu vařit,“ odvětil vítězně Luba. „Ale za jakého typu masa?“ „No…“ Luba se nejistě otočil a hledal očima Svobiče, který by mu jistě pomohl. Uviděl však pouze fíkus, který za poslední dobu nějak zmohutněl. „Tak hovězí nebo vepřový?“ pokoušela se mu poradit prodavačka. „Co byste mi doporučila?“ nenechal se nachytat „šéfkuchař“. „Tak nejlépe by bylo koupit maso hovězí,“ uzavřela prodavačka. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527095