Alessandro ke mně přistoupil, aby mě nějak podpořil, a začal ty kameny počítat. Byly si všechny tak nějak zvláštně podobné, skoro stejně velké a takhle po jednom kousku nebyly ani nijak těžké. K Alessandrovu počítání se postupně přidávali i ostatní kamarádi z naší party. A taky novinářka, kameraman, maminka Alice i pan zámečník Feretto, všichni začali nahlas počítat. „Dvacet pět, dvacet šest, dvacet sedm, dvacet osm…“ znělo jednohlasně místností. Bylo to sympatické a docela mě ta jejich spoluúčast začínala uklidňovat. Když už bylo kamenů třicet, pomalu začínalo prosvítat dno truhly a bylo skoro jasné, že tam nic jiného nebude. Nakonec zbývaly už jenom tři poslední kameny.
„Tři poslední
kameny! Výborně Adame!“
zařvala
novinářka a všichni začali tleskat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526810