Moje srdce je jako Markétin ostrov. Obeplouvá ho řeka, utváří ho, hladí, zvedá. Stojím mezi dvěma městy, jsem jejich součástí a zároveň nejsem. Dole po proudu řeky je všechno červené. Nevím, jestli jsem tou změnou, nebo ne. Budím se, protože Csilla ve své posteli opět pláče. Ne může spát beze světla. Ne od toho dne s řekou. To moje volby přinesly mému dítěti tyhle nekončící noč ní můry.
— Deník Simona Tiszy, prosinec 1945
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526802