98
Andrea Yaryura Clark
„Dovol mi jet s tebou,“ prosil. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Kde ses ubytoval? Sejdeme se tam.“
R Valentina se objevila v jeho hotelovém pokoji dávno po půlnoci a Santiago při čekání na ni usnul. Když otevřel dveře, byl rozespalý, ale ona se na něj tolik těšila. Spěšně se svlékali a přitom se navzájem posévali polibky. Čekání skončilo a oba mohli konečně spočinout v náruči toho druhého. Po milování se Santiago uvelebil mezi jejími prsy. „Chyběl jsem ti?“ zeptal se. „Moc. Copak to nepoznáš?“ „Bez tebe mi bylo mizerně,“ přiznal. Ještě nikdy nebyl k nikomu tak upřímný. S ní nemusel nic tajit; být někým, kým není. „Moc jsi mi chyběl a pořád jsem na tebe myslela, ale taky jsem měla hrozně moc práce. Moje matka asi doufá, že se vrátím na školu sem. Moje pomoc by se jí teď hodila, zvlášť kdyby se její zaměstnankyně rozhodla zůstat doma s dítětem.“ Prudce zvedl hlavu. „To bys neudělala.“ „Tranquilo. Samozřejmě že to neudělám. Miluju Buenos Aires. Chci tam zůstat co nejdéle.“ „A co já, mě nemiluješ?“ zeptal se škádlivým tónem, i když to myslel naprosto vážně. „Ty hloupý. Tebe miluju víc než Buenos Aires.“ Dlouze se políbili a opět se ponořili do ticha, dokud Santiago znovu nepromluvil. „Můžu zítra přijít k tobě domů?“ „Ach, Santi.“ Políbila ho na špičku nosu. „Není to dobře načasované. Bude lepší, když se moji rodiče o tvé návštěvě nedozvědí. Děje se toho až moc. Chápeš to, viď?“
NOC TISÍCE HVĚZD
99
Valentina mu řekla, že její rodiče jsou, pokud jde o jejich dceru, společensky konzervativní, ale on přesto očekával, že se s nimi setká. Během jízdy měl čas představovat si jejich první setkání. Přijel by k nim domů s květinami a čokoládou. A s lahví skotské pro jejího otce. Pozvali by ho na asado nebo na čaj. Okouzlil by je a ukázal jim, že je pro Valentinu ten pravý. Při pohledu na ni ovšem pochopil, že o něm rodičům ještě neřekla. „Mohla by to být rychlá návštěva. Jenom bych se jim představil, aby se seznámili s mužem, se kterým chodíš. Ani tě v jejich přítomnosti nebudu držet za ruku,“ tvrdil a přesunul se na konec úzké postele, aby se jejich těla nedotýkala. „Vidíš? Dokážu se od tebe držet dál.“ Usmála se jeho komickému výstupu, ale přesto řekla: „Teď není ta správná chvíle, Santiago.“ Zatvářil se dotčeně. „Zůstaň tady a pozítří pojedeme do Cosquínu. Řeknu jim, že jedu s několika svými přáteli. Ale budeme tam jen my dva.“ A Máximo a Grace a Enrique, pomyslel si Santiago. Přitáhla se k němu, až jejich těla splynula v jedno. Po dlouhém polibku se zvedla, aby se oblékla. „Až příště přijedeš do Córdoby, seznámím tě s nimi,“ slíbila a on přikývl. V naprostém opojení láskou ani jednoho z nich nenapadlo, že taková chvíle nikdy nenastane.
KAPITOLA 13 srpen 1998
N
acházela jsem se v podatelně Centra pro lidská práva
a přepisovala si adresu Valentiny Quinterové, když jsem zaslechla šramot. Vrátila se snad recepční? Co nejtišeji jsem zasunula složku zpět do kartotéky. Zápisník jsem stále držela v ruce, a když zpoza regálu vyšel mladý muž, lehce jsem vyjekla. „Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit.“ „To je v pořádku,“ řekla jsem. Trochu jsem se sebrala a dodala: „Málem jsem dostala infarkt.“ „Nečekal jsem, že tu někdo bude,“ ohradil se. „Ty jsi mě taky překvapila,“ pronesl zamyšleně a naklonil hlavu. „Kdo vůbec jsi? Co tady děláš?“ „Já, ehm, já dělám výzkum. Projekt týkající se Martína Torrese.“ „Rosana tě pustila dovnitř?“ „Kdo? Jo aha, ty myslíš tu recepční? Ano. Mluvily jsme spolu. Byla velmi vstřícná.“ „Říkala jsi Martín Torres? Je to jeden z mých oblíbených autorů. Spolu s Paulem Austerem a Josém Donosem.“ „Donosa jsem se zrovna chystala číst. Je to Chilan, že? A měla bych se pustit i do Austera. Je zvláštní, že se těší zdánlivě větší oblibě mimo USA, i když je to Američan.“ Ukázka elektronické knihy