Měl jsem nahnáno, ale další panika by ho možná jen vyprovokovala. On zaútočit nechtěl. Kdyby ano, už by to udělal. Tu příležitost už měl. „Ty mě znát?“ podíval jsem se Bamshiya do čí. Levhart však mlčel a sledoval můj krk. „Ten symbol, ty znát Uumwa,“ pronesl jsem. V ten moment levhart zavrčel a pak zakňučel. Bože, to není možný. Dvě stě let starý levhart. To je přece nesmysl. Podíval jsem se na Bariku, která měla vytřeštěné oči, ale myslím, že jí bylo všechno jasné. Přesně jak říkala: „Duše najít cesta sem a ty nyeupe Touma Mkombozi.“ To znamenalo, že jsem žil kdysi jako Uumwa, a proto mě Bamshiya neublížil. Chrání mě. Proč, ale zabil profesora? Věděl o té skupině, která sem mířila kvůli diamantům? „Chci poděkovat, Bamshiya,“ přivřel jsem oči a pokynul hlavou směrem dolů. Bamshiya jemně zavrčel. Zakousl se do své oběti, do šamana, kterého si hodlal vzít s sebou a několika skoky s ním zmizel v džungli. „My jít!“ podívala se Barika na mě. „Ano,“ kývl jsem a vyrazil směrem k vyšlapané pěšině, která vedla k jezeru. „My vzít loď,“ dodala a plácla mě do zad, když viděla, že jí až tak úplně neposlouchám. „Jít k jezeru a vzít si loď kmene Kwalu,“ pronesl jsem a rozloučil se s místem, kde jsem naposledy viděl Bamshiyu.
***
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526747