XXVIII. Dlouho očekávaný den konečně nastal. Moje žena Lenka Fulínová byla po odevzdání diplomové práce pozvána na její obhajobu. Nastal rozhodující finiš v cílové rovince, jak by snad napsal nějaký sportovní deník, ale skutečnost, že se nervozita zvyšovala, byla znát na každém kroku. Moje vědecká pracovnice okupovala náš celý byt 5+1 a vedle květin se po stolech, křeslech, kobercích a dalších odkládacích plochách, ať již k tomu původně určených, nebo neurčených, povalovala řada rozevřených knih, učebnic, skript, dále papírů počmáraných
nejrůznějšími
čarami
nápadně
připomínajícími
hieroglyfy. Naše komunikace se omezovala pouze na nejnutnější otázky a nejlépe jednoslabičné odpovědi. Ráno před obhajobou se moje žena Lenka Fulínová zamkla v koupelně a delší dobu se věnovala své zevní stránce, neboť vnitřní duchovní stránka byla již zcela popsaná, její kapacita byla překročena, i když nelze podat objektivní důkaz, neboť skutečně ověřitelná objektivní metoda neexistuje. Několikrát jsem se podobnou teorií zabýval již za dob svého studia, neboť ačkoliv jsem se pravidelně učil na zkoušky, výsledky tomu příliš neodpovídaly a při jedné zkoušce se mě dokonce zkoušející ptala: „Jak dlouho jste se učil, vy jste tomu moc nedal, co?” Odpověděl jsem po pravdě, že čtrnáct dnů a nocí jsem ležel ve studiu a poctivě se učil. Leč moje snaha nedošla uznání.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526744