„To je mi jedno! Je to tvůj problém. Tvůj a jeho. Mně to může být, a taky mi to je, úplně ukradené.“ Věnuje mi poslední pohled plný pohrdání a zároveň bolesti, za kterou můžu já, a otevře dveře auta. Nedokážu najít vhodná slova, kterými bych ho zastavila a přiměla ho, aby mě vyslechl. Pro tuhle situaci nejspíš žádná vhodná slova ani neexistují. Přešlápnu, jak mě kamenná dlažba studí do nohou, a přes rty se mi prodere hlasité vzlyknutí. Ani to Dalibora ovšem neobměkčí. „Bylas to ty, kdo to celé zkazil!“ připomene mi. „A tím, že to dítě dáš pryč, rozhodně nic nespravíš.“ Následně nasedne do auta. Než se stačím vzpamatovat, zahlédnu už jen zadní světla na konci ulice. Stojím tam s pusou dokořán a pohledem upřeným na místo, kde v zatáčce zmizel. Jen matně si uvědomuju, že na mě babička volá. Cítím, jak se naděje, kterou jsem si těch několik dnů pěstovala jako vzácný poklad, opět rozplývá, a zlije mě vlna zklamání. Babička na mě znovu zavolá a vyzve mě, abych šla okamžitě dovnitř. Její důrazný tón mě probere z transu a já se rozhlédnu okolo sebe. Teprve teď mi dojde, že jsme s Daliborem v ulici ztropili pěkné pozdvižení. Všichni sousedé nás nenápadně šmírují oknem. Starší manželský pár naproti se pak už nesnaží ani o žádnou diskrétnost. Bez jakýchkoliv rozpaků se oba vyklonili z okna, aby jim náhodou něco z našeho rozhovoru neuniklo. „Dobře ti tak,“ zasyčí ta ženská škodolibě, když si všimne, že její trup vystrčený z okna upoutal mou pozornost. Její manžel ji sice šťouchne loktem do žeber a hlasitě napomene, ať je zticha, ale z jeho úšklebku poznám, že s ní souhlasí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526739