Růžena N. dále popisovala, jak vypadá běžný pracovní den jí a jejího manžela, který byl také úředník. Jak sama musí vstávat v pět hodin ráno, připravovat pro sebe i pro manžela věci do kanceláře a vrací se v pět hodin odpoledne do studeného domu, kde musí vařit, uklízet a ještě chodit na nákupy. „Za těch 8 a 1/2 hodiny plus dvě hodiny cesty do úřadu a zpět, jsem tak unavena, že bych raději zavřela oči, ale já zatím musím ve chvatu shánět nákup a umíte si snad představit[,] jak se nakupuje, když je ještě mnohých věcí nedostatek, večer. Manžel se ženil proto, mimo jiné, aby se zbavil těch blafů ze závodní kuchyně a hostinců.“ Po večeři musela prát a zašívat oblečení — jinak by praní připadlo na neděli a neměla by kdy jít do divadla. „[Z]a to, že pracuji pro dvouletku, obětuji klid svého manželství[,] a o to[m], že tady dávám to nejcennější[,] co člověk má — své zdraví — už ani nemluvím. A to by ještě chtěli populaci, ženy využít jako pracovní síly, aby měli děti, v bolestech [aby] je rodily. Je dvouletka[,] tak ať dělá za málo v zaměstnání, v domácnosti také a hlavně ať mlčí.“ Růžena N. zřejmě ještě neměla vlastní děti, ale měla to v plánu, i když si nebyla jistá, jak se jí podaří skloubit povinnosti matky a pracující ženy. Všímala si, jak jsou někteří její bezdětní nadřízení k lidem s dětmi drsní a bez soucitu, a navrhovala, aby byli povyšováni pouze muži od rodin. „[N]ebude mít pochopení přednosta bezdětný, ten nemá lidský cit, poněvadž je to člověk poživačný, sobecký[,] pro to nemá děti[,] a tyto krysy by se měly vyhubit z lidské společnosti.“ Růžena N. ministra dále vyzývala: „Snad ještě má spořádaná naše česká rodina, kde žena byla strážkyní krbu a útěchou všech členů, pro národ význam. Či dorazíme rodinný život po způsobu Východu?“ Definitivní obrat na východ zemi čekal za necelý rok.
2
Veřejná rodina: Kolektiv a rovnost v dlouhých 50. letech
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526653