Třebaže maminka žila s otcem v rozloučeném svazku, toto byla vždy její první otázka, když se s Mojmírem setkala. Věděl, že ačkoli to mezi jeho rodiči není ideální a odloučení jejich vztahu rovněž neprospívá, máma na tátu myslí stále. „Ale jde to. Táta zas dělá na ministerstvu obrany. Vypořá dává se s minulostí, přijali ho tam téměř s poctami jako oběť režimu, však víš. A nepije.“ „A co ty a práce v reklamce?“ zajímala se maminka. „Ale jo, ujde, znáš to,“ odbyl Mojmír všetečné otázky. „No právě že neznám, tak mne zajímá, jak to funguje,“ nedala se odbýt maminka. „Ty máš aspoň výhodu, že když já ti vysvětlím, jak funguje reklamní agentura, tak to bez problémů pochopíš. Já z tvých vědeckých prací nerozumím většinou ani nadpisu,“ smál se Mojmír. „No tak, právě proto, že tuším, jak dobře to pochopím, tak mne to zajímá. Chci přece vědět, co dělá můj syn.“ „Začneme třeba tím, že mám tři krásné sekretářky?“ „Ale nezlob,“ šťouchla do něj máma. „No, prostě někdo přijde, že třeba chce natočit reklamu. Do televize. Vysvětlí, o co mu jde, jaký je záměr, koho má reklama oslovit. My to pak vymyslíme, spočteme, natočíme a on to zaplatí.“ Mojmír si vzpomněl na nešťastný případ s podnikatelem Bubnem a odvyprávěl ho mamince, aby se jeho výklad nestal suchopárným. „Mojmíre, to ti nevěřím, to snad není možný. Tím se živíš?“ podivovala se maminka. „Víš co, mami, obraťme list, já ti to vyprávět nechtěl, ale ptala ses, v čem spočívá moje práce. Hodně využívám, co umím
98
Byl jiný než ostatní děti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526637