li před svými zákazníky skrývat jako on. Kolem jeho stánku vždycky ráno čekal mnohonárodnostní hlouček, až Alfonso vytáhne roletu. Všichni spěchali, aby nejen získali noviny nepřátel, ale také sebrali četbu, kterou podle nich neměli jejich protivníci vidět. Jakmile nastal klid, Alfonso vytáhl zpod pokladny štůsek novin. Vzala si je a rychle nastrkala do tašky, i tak ale zahlédla nejnovější vydání časopisu Das Reich s titulkem NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ NEPŘÍTEL nad fotografií Židů pokojně držících Davidovu hvězdu a něco, co vypadalo jako seznam přikázání. Žaludek se jí zkroutil odporem. „Obrigada, Alfonso.“ Podala mu hromádku escudos, pečlivě přepočítaných a úhledně přeložených napůl. Přiložil si dva prsty k pravému obočí v parodii zasalutování, ale to už Ava kráčela k náměstí Rossio. Za chůze se pokoušela nadhodit si tašku, aby se v ní noviny líp urovnaly. Ta věc byla prostě o kousek menší, než by měla být, a zdálo se, že se do ní nikdy nic správně nevejde. Majitel stánku vedle stále oblíbenější Nicolovy kavárny byl nemluvný mrzout, který se mračil na každou národnost a povahu, spravedlivý ve své nelibosti nad lidstvem. Měl ale talent si nějakým způsobem vždy opatřit Der Angriff, odporný německý časopis plný antisemitismu, který ironicky a sadisticky tvrdil, že je „za utlačované proti vykořisťovatelům“. Ava přestala v těchto novinách hledat možné podrobnosti o válce a nezáviděla těm, jejichž prací bylo pročítat tento lživý text a hledat v něm útržky zpráv o taktice nepřítele. Poděkovala majiteli, který na oplátku sotva zabručel, a odkráčela zpátky úzkými dveřmi lemovanými půvabnými bílými a modrými kachlíky, které jako by pocházely z jiného 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526635