Shodou okolností se v úryvcích sešly půvabné metafory stárnoucích partnerských dvojic. Jednou večer takhle unaveně ležíme v posteli, ten den jsme zrovna úspěšně poplatili různé autoškoly a taneční, děti odjely na skautský tábor, mlčíme a do toho ticha si Petr najednou po vzdechne: „My jsme takový dva starý unavený bankomaty, co?“ [Ráchel, 55] Včera jsme si Vítkem vlezli na chalupě nahý do bazénu a mně najednou přišlo, jak jsem se na nás podívala, že vypadáme jako dvě obrovský starý velryby! To bylo prostě až komický. [Anna, 51]
Láskyplně přijímat postupnou proměnu tělesné schránky své i partnerovy ovšem neznamená rezignovat na svůj vzhled. Snaha stále se svému partnerovi líbit signalizuje, že mi na něm a na našem vztahu záleží. Říkat si „jestli mě má doopravdy rád, tak přece nebude řešit můj vzhled“ je naivní. Člověk by musel být světec, aby se radoval z toho, že má doma ušmudlanou myšku nebo zarostlého fotříka v nátělníku, když kolem sebe denně vidí spoustu hezky upravených mužů a žen. U vzhledu je ještě jedna věc — že člověk potřebuje nejen sám se cítit dobře, ale aby to fungovalo v těch nejbližších vztazích. Že kdyby to partnerovi nějak vadilo, tak s tím taky asi musíš něco dělat. Protože to nemůžeš úplně ignorovat. Na druhou stranu, s některými věcmi se opravdu hnout nedá, tak to pak nic, no. Je to o přijetí. Jen chci říct, že z toho nemůžeme part nera vynechat. Není to jenom sebepřijetí, ale je to i přijetí v nejbližším okruhu. [Tereza, 54] Já bych si třeba už tak dva roky nebarvila vlasy, ale můj muž pořád působí jako kluk a vedle něj bych najednou vypadala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526601