Przemysław Dakowicz Svět se zahaloval
Pravda, pravda To není zdravé, to je chorobné, a ty říkáš: už se v tom nechci patlat, začni uvažovat jako člověk, mysli pozitivně, zítra bude zase nový den, život je krásný, obzvláště v květnu, když kvetou konvalinky, lupiny, pivoňky, řepka louky pozlatí, a my jimi poběžíme a vítr nám vlasy prohrábne. Ale zatím máme prosinec, před námi leden a únor, znovu okapy zamrznou, a potom, když přijde obleva, ze stropu do plastikové misky stékat budou zvuky, barva zase sleze ze stěn a ukázat se nám bude chtít pravda. Tehdy ti přečtu větu, dvě věty z tamté knížky, posledního bestselleru, jeho autor se účastnil závodu a – jak říká – stálo to za to, poněvadž běh korunoval prvním místem, náklad šel nahoru, ozvali se mu vydavatelé ze čtyř světových stran, dokonce i z druhé strany zlaté medaile, tehdy přečtu ti tu větu, dvě věty: Co je to pravda? A dále: Když to řekl, zase odešel… A zase odejdeme, zachumlaní do flísek, bund a kabátů, vyjdeme ještě jednou do večerního mrazu, pára nám půjde od pusy, budu se snažit dýchat nosem, poradím ti to samé, neztrácej ducha, řeknu a obejmu tě, naše dítě poběží za námi a bude vrhat čerstvý sníh do samého středu našich smrákavých myšlenek. 96
|
Nova et vetera
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526561