// Pak od hodiny Naděje / k hodině Nikdy, / odkud je už jen krůček / k hodině Beznaděje / a k turniketu Smrti. // Životy naše se sunou / jako prsty po skelném papíře, / dny, týdny, roky, staletí. / A bývaly časy, kdy jsme proplakali / dlouhé roky. // … Dnes ještě chodívám kolem sloupu, / kde jsem tak často čekával / a poslouchal, jak zurčí voda / z apokalyptických tlam, / udiven pokaždé / milostnou koketností vody, / tříštící se na hladině kašny, /až padl stín sloupu na tvou tvář. // Kašna už je prázdná, / válejí se v ní zbytky cigaret / a slunce jen váhavě odkrývá / smutek odstrčeného kamení. / Dalo by se tu i žebrat. // Ale odhodit život jen tak, / pro nic za nic, / to nechci.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526390