„Takže ty chceš, abych se choval klasicky?“ Zubil se. Uměl mě zatlačit do kouta. Otočil se ke mně zády, a když si bral vytištěnou účtenku, střelil po mně přes rameno vítězným pohledem. „Ještě jedna zastávka,“ prohlásil, když vzal do ruky tašku. „Co to bude teď? Vyměníš mi olej v autě?“ „Můžu ti vyměnit olej, jestli chceš.“ Rozesmál se, a když jsme odcházeli z prodejny, vzal mě za ruku a propletl své prsty s mými. Umírala jsem. Musela jsem sebrat veškerou svou vnitřní sílu, abych dokázala jeho ruku taky chytit, protože jediný jeho dotek mě zbavoval kontroly nad vlastním tělem. Jaxon Waters mě drží za ruku. Vůbec jsem si nepamatovala cestu zpátky k autu. Byla jsem úplně mimo. „Zábavná část tohohle rande se ti bude líbit,“ řekl Jason o chvíli později, když parkoval u čerpací stanice. „Půjdeme dovnitř a dáme si dezert.“ Z mrazáku jsme si vybrali zmrzlinu, a potom jsem si nalila bezkofeinovou kávu a vybírala si příchuť smetany. Jason se postavil za mě, když jsem si brala několik oříškových a strkala si je do kabelky. Otočila jsem se k němu a on měl povytažené obočí. „Co? Dávají se ke kávě. A já ty malé smetánky miluju. Vždycky je nosím v kabelce pro případ kávové nouze.“ „Kávová nouze?“ usmíval se na mě. Znovu okupoval můj osobní prostor. Prostě stál o kousíček blíž, než by stála většina lidí. Trochu jsem kvůli tomu ztrácela dech. „Jo,“ polkla jsem ztěžka. „Nikdy neškodí být připravený.“ „Míváš tyhle nouze často?“ zeptal se. Očima se znovu zaměřil na mé rty a maličko naklonil hlavu, jako by je studoval. „Minimálně jednou denně.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526385