lékaře a člena frankfurtské ortodoxní komunity aktivního v práci s mládeží,364 u příležitosti všeobecného shromáždění Sdružení izraelitských učitelů a učitelek ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1931. Zabývá se v ní tématem žádoucího formování židovské mládeže: Odpověď si žádá především otázka po podstatě judaismu.365 Stěžejní židovské osobnosti praotce Abrahama a velkého proroka Mojžíše, Hilela, Maimonida, Amose a ostatních mohou mladým pochybovačům po způsobu dedukce objasnit podstatu judaismu. Zabývání se spisy Bubera,366 antitezemi judaismus–křesťanství (s pomocí Dienemannovy knihy)367 a judaismus–buddhismus může induktivně ozřejmit charakteristickou povahu judaismu a ukázat jeho smysl a účel.368
Cílem této kapitoly bylo ukázat toto „induktivní ozřejmění povahy judaismu“ a jeho „smyslu a účelu“ prostřednictvím „antiteze judaismus– buddhismus“, kterého se programově zhostili myslitelé moderního německého judaismu a představitelé s ním spjaté židovské kultury. Tuto kapitolu uzavřeme citací z článku Buddha und Moses německého reformního rabína Judy Bergmanna z roku 1923. Opozice judaismus–buddhismus je v něm vykreslena se vším svým patosem, mytologičností a tajemným nádechem věčnosti zakotveným v představě o zcela protikladné „podstatě“ obou náboženství. Světové dějiny jsou podle Goetha pouhým bojem mezi vírou a nevírou; časy víry jsou ovšem ve světových dějinách těmi největšími. O lidské duše setrvale bojují dva muži: Buddha a Mojžíš. Přicházejí časy nouze a zániku. Tehdy zní světem elegie: život je utrpení. Buddha si podrobuje duše. Ale tyto časy odcházejí a musejí odejít. Země se nestává plodnou díky našim slzám, nýbrž kapkami našeho potu. Kulturu netvoří od světa odvrácení poustevníci a aske364 Wilhelm Kallmorgen, Siebenhundert Jahre Heilkunde in Frankfurt am Main (Frankfurt am M.: Moritz Diesterweg Verlag, 1936), s. 341. 365 Zdůraznění je součástí původního textu. 366 Odkaz na Bubera je zde míněn jako prostředek negativní sebedefinice stejně jako v případě křesťanství a buddhismu. Jak bude vysvětleno níže, důvodem je zde Buberova identifikace těžiště judaismu a židovské kultury s „Orientem“, která byla neslučitelná s ideály německých Židů usilujících o plné přijetí ze strany majoritní kultury. K Buberovi viz podkapitolu 2.5 této knihy nazvanou „Dva filosofické exkurzy: Rosenzweig a Buber“. 367 Jedná se o knihu liberálního rabína Maxe Dienemanna, Judentum und Christentum (Frankfurt am M.: Kauffmann, 1914). 368 Julius Flörsheim, „Wie erecken wir der Jugend Freude am Judentum?“, Frankfurter Israelitische Gemeindeblatt 7 (1931), s. 214. Zdůraznění je v původním textu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526126