Není to třeba rozvádět: pádným morálním argumentem je to, že ten, jehož štěstí záleží na tom, aby měl víc, nikdy nemůže mít dost – a tak se sám odsuzuje k věčné nespokojenosti, na kterou nakonec doplá‑ cejí i druzí. Druhý argument je sociální, tehdy vizionářský, dnes palčivě ak‑ tuální. Konzumerismus vede k závratnému stupňování rozdílu mezi nadbytkem a bídou. Evropa a Amerika bohatnou, třetí svět se noří hloub a hloub do nepřekonatelné bídy. Blahobyt prvního světa se vy‑ kupuje zbídačením třetího světa. To jsou ty příslovečné nůžky, a ty se otvírají i uvnitř jednotlivých společností, včetně naší. I naše neo-libe‑ rální vláda doznala, že prudký nárůst zbohatlíků, zcela mimo para‑ 98 | metry naší společnosti, představuje problém. Nikdo neví, zda stoupa‑ jící rozpětí skončí revolučním výbuchem fundamentalismu či jiného fanatismu bědných, či zda ekonomické zhroucení třetího světa, o kte‑ rém se zmiňuje i finančník George Soros, stáhne první svět s sebou. Těžko si představujeme, jaké budou následky. Avšak jedno je jasné – že konzumerismus nadspotřebních zemí vytváří hrozivou situaci. My, lidé nadspotřebního světa, máme podle Elgina nejen morální, nýbrž také sociální důvod, abychom místo nevybíravého konzumeri‑ smu volili cestu výběrové náročnosti – čili dobrovolné skromnosti – a stupeň svého konzumu snižovali, aby úroveň těch nejbědnějších mohla stoupnout. Elginův třetí druh argumentu je ekologický. Tehdy to byla před‑ pověď, dnes je to skutečnost. Pokus předejít výbuchu nebo zhroucení bědných stupňováním jejich spotřební úrovně – podle konzumní zá‑ sady, že vzestup spotřeby řeší všechny problémy – má katastrofické ekologické následky. Odlesnění Země se urychluje – údajně „bezpapí‑ rové“, elektronicky vybavené kanceláře vyžadují jako celek mnohoná‑ sobek papíru, který užívaly písařky s psacími stroji, papírové plenky ušetří práci za cenu veliké ekologické náročnosti; prostě vzestup spo‑ třeby je ekologicky nesmírně náročný. Nestačí pokoušet se vyrovnat stoupající spotřebu ekologicky šetrnějšími technologiemi. Je třeba za‑ stavit a obrátit nárůst spotřeby. Aby třetí svět mohl dosáhnout udrži‑ telné úrovně, je třeba, aby první svět na ni poklesl. Tak či onak, Elgin dochází k závěru, že jedinou perspektivní strategií pro dnešní nadspo‑ třební svět je strategie dobrovolné skromnosti – výběrové náročnosti. Nevím, zda dobrovolná skromnost představuje řešení ekologic‑ kých problémů dnešního světa. Pokud se omezuje na individuální jednání, pak pomáhá změnit postoje, avšak sama nezmění celkovou situaci. Jak poukazuje Albert Gore, problém je systémový. Ať sám se‑ besvědomitěji zhasínám světla, pokud žiji ve společnosti, která ce‑ lou noc osvětluje dálnice jako ve večerní špičce – a nevyužívá želez‑
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526123