III. SLAVKOVSKÝ LES
9. Osídlení Slavkovského lesa 9.1. Sídelní postup Slavkovský les (Kaiserwald) nebyl dlouho samo statně vnímaným geografickým celkem, jak je defi nován dnes (obr. 9.1.). Jeho jihozápadní část tvořila pomezní hvozd přiléhající k Tepelsku,496 vrcholové partie někteří starší badatelé nazývali Lysinou.497 Ze středověkých písemných pramenů také plyne, že hor ský masiv u Žandova a Kynžvartu byl považován za plynulé pokračování hvozdu oddělujícího Bavorsko a Čechy, nazývaného v bavorských pramenech mj. jako Severní les („in silua, que dicitur Nortwalth“).498 O počátcích středověkého osídlení západní části Slavkovského lesa lze soudit pouze nepřímo, neboť archeologická evidence je dosud jen minimální a písemné zprávy o venkovských sídlištích začínají teprve ve 14. století.499 Nedostatek časných písem ných zpráv souvisí s absencí držby církevních insti tucí a s tím, že Slavkovský les ležel mimo hlavní vrcholně středověké komunikační koridory, které fungovaly i jako osy sídelního postupu.500 Význam ná cesta z Chebu do Prahy vedla po pravém břehu Ohře přes Kynšperk nad Ohří, Sokolov a Loket. V Kynšperku i Sokolově bylo možné odbočit na méně významné cesty vedoucí skrz Slavkovský les do Bečova nad Teplou. Druhá hlavní spojnice z Che bu do Prahy procházela skrz Kynžvartské sedlo čili Žandovský průsmyk, kde se cesta stáčela buď podél jižních svahů Slavkovského lesa na Teplou, nebo pokračovala přes Planou na Stříbro (obr. 9.2.).501 Místní jména říkají, že během osidlování Slavkov ského lesa byl primárně realizován německý jazyk. Česká místní jména mohla fungovat jen v rámci jmenných párů, a pokud vůbec existovala, tak beze stopy zanikla.502 Tím se Slavkovský les odlišuje od přilehlých částí Sokolovsko-chebské pánve, Mari ánskolázeňska, Plánska i Tepelské plošiny, kde bylo jádro sídelní sítě pojmenováno nejprve česky a čes ká místní jména byla teprve později integrována do němčiny.503 Jazykové interferenční jevy dokládají, že 496 Např. A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 12. Srov. J. LINZ, Die
Grenze, s. 15–23.
497 Např. J. V. ŠIMÁK, Středověká kolonisace, s. 553.
498 ME č. 76, s. 24. Srov. např. J. LIPPERT, Social-Geschichte
Böhmens, s. 35; W. FRIEDRICH, Historische Geographie, s. 117–119; A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 175–176; J. LINZ, Die Grenze, s. 4. 499 R. FISCHER, Die Ortsnamen, zvl. s. 61–62; R. FISCHER, Namen des Bezirkes Marienbad. 500 K vazbě majetků církevních institucí na středověké cesty srov. např. P. MEDUNA, Cesty. 501 Např. H. STURM, Eger I, s. 232–233; H. KRAUS, Die Flurnamen, s. 45–46; J. FIALA, Historické cesty; J. KLSÁK – V. PODRACKÝ, Sv. Mikuláš, s. 81–87. 502 Srov. T. KLÍR, Sociální kontext, s. 306–308. 503 České jméno, jež bylo integrováno do němčiny, nesl pou ze Vranov/Frohnau. Jazykově český původ by mohlo mít
k integraci českých místních jmen do němčiny mělo v Chebské pánvi a podél Ohře na Sokolovsku dojít do konce 12. století, čímž je dán přibližný terminus post quem pro vznik německé toponymické soustavy ve Slavkovském lese. V rovině německé slovotvorby se Slavkovský les od Chebska odlišoval také absencí mýtebních jmen se základním slovem „-reuth“, hojně zastoupeno bylo základní slovo „-grün“.504
9.2. Utváření zemské hranice Prostor Slavkovského lesa byl spravován z hradu v Sedlci, který byl v první třetině 13. století nahra zen Loktem.505 Sídelní postup na západě Sedlecka znamenal automaticky hledání a utváření hranic mezi Čechami a říšským Chebskem. Až do poloviny 12. století na Loketsku chybí doklady o přímých hra ničních kontaktech, na rozdíl od jižně navazujícího Tachovska, kde se hranice posouvala do pomezní ho hvozdu podél Tachovské cesty z české i německé strany již na konci 11. a v první čtvrtině 12. století.506 Potřeba definovat hranici jinak než „in media silva“ se na Loketsku objevila poprvé v 50. a 60. letech 12. století, kdy se k českému pomeznímu hvozdu přiblížil sídelní postup vycházející z Cheb ské pánve. Klášter ve Waldsassenu získal nejprve roku 1154 od Fridricha z Rothenburgu, syna Konráda III., kolonizační újezd podél říčky Ples né s jádrem ve Vackově (Watzkenreuth) a následně v letech 1158, 1165 a 1181 od českých panovníků přilehlou část pomezního hvozdu. Hranice újezdu, jenž byl později pojmenován po centru v Lubech (Schönbach), byla vedena inovativním způsobem liniově a opřela se významnou měrou o vodní toky. O přesném vymezení újezdu se v literatuře vedou diskuse, shoda nicméně panuje v tom, že kníže kláš teru daroval i území za rozvodím, což zdůraznila rovněž formulace z roku 1165, že darované území leží mimo Sedlecko (obr. 9.3., E).507 Český panovník i místní jméno Lobzy/Lobs, které ale povstalo transonymi zací z jména vodního toku. Srov. R. FISCHER, Zur Namenkunde; R. FISCHER, Namen der Regio Egrana; J. HACKER, Die Ortsnamen; R. EGERER, Ortsnamen. 504 Srov. zvl. R. FISCHER, Zur Namenkunde, s. 75–76; R. FIS CHER, Die Ortsnamen, s. 56; E. SCHWARZ, Sprache, s. 129–137; E. SCHWARZ, Die Ortsnamen, Deckblatt 9. 505 Sedlec byl jako kastelánský hrad uveden naposledy k roku 1226, první zmínka o Lokti pochází z roku 1234. Srov. CDB II, č. 281, s. 286; CDB III/1, č. 65, s. 68–69. 506 H.-J. NITZ, Mittelalterliche Raumerschließung; T. KÜSS, Die älteren Diepoldinger, s. 95–104; J. DENDORFER, Adelige Gruppenbildung, s. 230–292; R. ŠIROKÝ – K. NOVÁČEK, K počátkům; K. NOVÁČEK, Kladrubský klášter, s. 127–131. 507 ME, č. 74, s. 23; č. 76; č. 98; CDB I, č. 204, s. 192; č. 227, s. 205; č. 295, s. 264. K topografii zejména A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 52–54; J. LINZ, Die Grenze, s. 7–8, 31–41, 68–69. Další lit. srov. M. BÄUMLOVÁ, Mincovní depoty, s. 8–10; J. KEJŘ, Císař, s. 11–15; E. ETTEL, Beiträge, s. 64–65, 80–82; H. STURM, Tirschenreuth, s. 19–20, 30; H. STURM, Districtus, s. 30, 32; J.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526122