Jáhen King Kong (Ukázka, strana 99)

jestli mu to nevadí. „Ne,“ odpověděl Váleček, „jsou tu lepší svačiny.“ Nedělní škola se konala v suterénu a nějaký učitel brebentil o Bohu a Váleček seděl za ním a jednou pak Deems viděl, jak Váleček tápe ve vzduchu rukou, nahmatal Deemsovo rameno, naklonil se k němu a zeptal se: „Deemsi, myslí si, že jsme retardovaní?“ To ho překvapilo. „Jasně že nejsme retardovaní,“ odsekl. Dokonce i Váleček věděl svoje. Ovšemže věděl. Váleček nebyl pomalý. Válečkovi to pálilo. Pamatoval si věci, které si nikdo jiný nepamatoval. Pamatoval si například, kolikrát Cleon Jones z New York Mets loni během jarního tréninku odpálil proti Pittsburgh Pirates. Poznal, když bylo sestře Bibbové, která v kostele hrála na varhany, špatně, jen podle toho, jak šlapala na pedály. Ovšemže Váleček byl chytrý, protože byl Sačmenův syn. A Sač se choval k dětem jako k sobě rovným, dokonce i k tomu svému. Když Sačmen učil v nedělní škole, slovo Boží bylo samá sladkost a žvýkačka, hraní vybíjené se zmuchlanými církevními programy, zatímco kongregace zpívala a hulákala nahoře. Sačmen dokonce jednou v neděli dopoledne vzal svou třídu na „vycházku“ do přístavu, kde měl schovaný rybářský prut, a nahazoval, zatímco si Deems a ostatní děcka hrály a ušpinily si oblečení od bláta. Pokud šlo o baseball, byl Sačmen machr. Postavil družstvo z kluků z celého sídliště. Naučil je pořádně chytat a odpalovat, jak se postavit na domácí metu, jak v případě potřeby zablokovat míč vlastním tělem. O líných letních odpoledních si je po tréninku posadil kolem sebe a vyprávěl jim příběhy o dávno mrtvých baseballových hráčích, hráčích ze staré černošské ligy se jmény, která zněla jako značky cukrovinek: Cool Papa Bell, Golly Honey Gibson, Smooth Rube Foster, Bullet Rogan, borci, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526105