Oldroyd pokračoval. „Prý pro vás sháněl loutnu ze šestnáctého století.“ „Ano, v to jsem doufala, ale teď už ji asi nedostanu.“ Zdá se, že ji to trápí víc než Hamiltonova smrt, pomyslel si Oldroyd. „Byla jste s Hamiltonem v poslední době ve styku?“ „Naposledy jsme spolu mluvili minulý pátek, myslím.“ „Zjevně měl v plánu prodat housle některému ze svých klientů. Víte jistě, že vás nekontaktoval kvůli tomu?“ „Ano, a víte proč? Protože dobře věděl, že bych se na ničem nezákonném nikdy nepodílela.“ Přiléhavější by možná bylo „vědomě nepodílela“, zauvažoval Oldroyd. Každý obchodník a sběratel, s nímž se při vyšetřování setkali, okamžitě popřel, že by měl prsty v čemkoli ilegálním, což ale pravděpodobně znamenalo, že v něčem jeli všichni. „Nenabízel vám někdy něco, co by vám připadalo podezřelé?“ „Ne.“ „Kde sháněl nástroje?“ „To nevím a nic mi do toho nebylo.“ „Řídila jste se heslem: kdo se moc ptá, moc se dozví? Musíte mít přece nějakou představu, kde ty věci bral.“ Zamračený výraz zhutněl a oči se zlostně zaleskly. „Doufám, že mě nechcete z ničeho nařknout. Mohu vás ujistit, že všechno v mé sbírce bylo získáno legálně. Martin jednal i s dalšími sběrateli se zájmem nakupovat a prodávat, ale vše probíhá velmi diskrétně. Mnozí lidé, kteří se tím zabývají, jsou velmi bohatí, ale také velmi uzavření a neradi na sebe upozorňují. Martin vždycky vyjednával v tichosti: žádné aukční síně, žádní novináři.“ „A točilo se v tom hodně peněz.“ „Samozřejmě. Někdy i miliony.“ „Dostával podíl z prodeje?“ „Obvykle kolem deseti procent.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS526102