Ztracený v povětří (Ukázka, strana 99)

POLÍVKA „Asi někde padl strom na vedení,“ slyší Mikuláš přes dveře dědu. „S televizí je pro dnešek konec.“ Otevře oči a podívá se z okna. Už neprší, ale šeří se. Je skoro večer. Vstane z postele a nakoukne do kuchyně. Děda sedí před tmavou obrazovkou televize. Ba­bička se na něj zpod rozsvíceného světla u plotny ustaraně podívá a dál krájí zeleninu do hrnce. Mikulášovo oblečení je přehozené přes opěradlo židle. „Tak už ses vyspal?“ utrousí děda a Mikuláš slyší, že už se nezlobí. „Přišels akorát, bude polívka. Čurdovka,“ dodá a rozesměje se. „Přestaň,“ okřikne ho babička. „Ještě si z toho dělej legraci. Měli byste se stydět, když už se spolu neumíte normálně domluvit.“ „No dobře,“ přestane se děda chechtat, ale aby babičku aspoň trochu podráždil, nasaje vzduch jako lovecký pes a zamlaská. „­Hlavně že už tu mrchu neuvidím v záhonu,“ dodá. Mikuláš se posadí vedle něj na židli. Ještě se neviděl v zrcadle, umí si ale představit, jaký je na něj nejspíš pohled. Asi takový, jak se právě cítí. Je jim oběma, babičce i dědovi, vděčný, že se ho nevyptávají a že se už na něj nezlobí. Vzpomene si, jak babička vypadala, bledá a zkroucená na židli, strachy bez sebe, a stydí se. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525972