Zapomenuté vojsko
ze během internace na Asinaře počátkem roku 1916, kdy mezi zajatci po jejich příjezdu do Itálie řádily epidemie nakažlivých nemocí.206 Pozdější legionář Josef Hložek dokonce v srpnu 1918 spolupracoval v benátském městě San Stino di Livenza s odbojovou italskou skupinou „Mladá Itálie – Giovine Italia“, jejímiž členy byli i dva místní katoličtí duchovní.207 V rámci čs. legie v Itálii během jejího bojového nasazení na rozdíl od čs. legie ve Francii nepůsobili vojenští kněží. Českoslovenští legionáři v Itálii se však v převážné většině alespoň formálně i nadále hlásili ke katolickému vyznání a z církve během války nevystoupili,208 případně se hlásili k jiným křesťanským vyznáním protestantského směru nebo k židovskému náboženství: „V řadách dobrovolníků stáli od prvopočátku vedle katolíků evangelíci, bezvěrci i židé.“209 Čs. legionáři sice vnímali rakousko-uherské vojenské kněze (polní kuráty) včetně českých jako odpůrce boje za československou nezávislost, dobová legionářská literatura však potvrzuje, že českoslovenští legionáři, kteří padli do rakouského zajetí a byli za dezerci odsouzeni k trestu smrti, v řadě případů přijali před popravou od českých vojenských kněží katolické duchovní zaopatření.210 Například vojenský kněz František Polák, který v roce 1918 působil u rakousko-uherské 46. střelecké divize, sepsal po válce svědectví o průběhu popravy zajatého legionáře Bedřicha Havleny, jednoho ze zakladatelů Československého dobrovolnického sboru.211 Český vojenský kněz Dr. Hrubý se v září 1918 neúspěšně pokoušel dosáhnout udělení milosti pro odsouzeného československéPROCHÁZKA, R., c. d., s. 27. Odbojová skupina „Giovine Italia“ podporovala italské vojáky a důstojníky, kteří byli vysazeni z hydroplánů, aby prováděli zpravodajskou činnost v týlu rakousko-uherských jednotek. Do její činnosti byli zapojeni místní duchovní Michele Martina a Ruggero Coletti. Odbojové skupině poskytl podporu i tehdejší četař Josef Hložek (1895–1947), příslušník pěšího pluku č. 3, pozdější desátník 39. čs. stř. pluku. PERISSINOTTO, Luigi, San Stino nella Grande Guerra, San Stino di Livenza 2017, s. 140–142. 208) Skutečnost, že řada čs. legionářů zůstala i po vzniku Československa praktikujícími katolíky, dokládá například vznik Ústřední Jednoty čsl. legionářů, sdružující od roku 1922 praktikující katolíky – legionáře. 209) BEDNAŘÍK, F., c. d., s. 240. 210) Tamtéž, s. 837, 857, 859. 211) Tamtéž, s. 837. 206) 207)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525915