DRUHÁ KNIHA
Kapitola XXXVIII. Ludvík míří do Luccy a Adalbert jej uctivě přijme Po těchto událostech se Ludvíkovi zdálo dobré, aby stejně, jako už navštívil celou Itálii,56 navštívil i Toskánsko. Vyrazil tedy z Pavie a přišel do Luccy, kde jej Adalbert náležitě a s obdivuhodnou nádherou přijal. Kapitola XXXIX. Ludvík pojme závist k Adalbertově moci, ten jej kvůli tomu opustí Když Ludvík v Adalbertově paláci spatřil ty náramné zástupy skvělých bojovníků a viděl úctu, jíž se mu dostávalo, a jeho bohatství, začal jej bodat osten závisti a potají řekl svým dvořanům: „Slušelo by se nazývat Adalberta spíše králem než markrabětem, vždyť až na pouhý titul nemá o nic méně než já.“ Toto nemohlo Adalbertovi zůstat skryto. Když se to doslechla Berta, žena chytrá, nejen že odvrátila svého muže od poslušnosti Ludvíkovi, ale přiměla k tomu i ostatní italské velmože. Takže se stalo, že když Ludvík po návratu z Toskánska zamířil do Verony, kde dlel bez jakéhokoliv podezření a aniž by tušil něco zlého, Berengar podplatil městské strážce, shromáždil nejstatečnější muže a při setmění vstoupil do města. Kapitola XL. Popis města Verony, řeky Adiže a mostu přes ni Prostředkem města Verony teče řeka Adiže podobně, jako Tibera protéká Římem. Přes tuto řeku stojí ohromný mramorový most obdivuhodné krásy a velikosti.57 Na levém břehu řeky, na severní straně, je město chráněno nepřístupným a strmým kopcem, takže i kdyby tu část města, která stojí na pravém břehu jmenované řeky, dobyl nepřítel, tato část by se stále dala účinně bránit. Na vrcholku tohoto kopce stojí velkolepý kostel zasvěcený svatému Petru, knížeti apoštolů. Tam Ludvík dlel, jednak kvůli kráse kostela, jednak kvůli opevnění toho místa. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525903
A N TA P O D O S I S Č I L I O D P LATA A D A L Š Í S P I S Y
Kapitola XLI. Během pobytu ve Veroně je Ludvík zajat a oslepen Berengarem, který uplatil městské stráže Poté, co Berengar vstoupil v noci do města, jak jsme již řekli, přešel se svými muži v utajení most a se svítáním dorazil až k Ludvíkovi. Toho vzbudil křik a povyk vojáků, a když zjistil, co se děje, utekl do kostela a kromě jednoho z Berengarových vojáků nikdo nezjistil, kde je. Tento voják, pohnut milosrdenstvím, nechtěl Ludvíka vyzradit, nýbrž ukrýt. Zároveň se ale bál, že až ho objeví jiní, vyzradí ho a Ludvíka pak usmrtí. Šel tedy za Berengarem a takto k němu promluvil: „Protože si tě Bůh váží tak, že ti tvého nepřítele vydal přímo do rukou, musíš si i ty vážit Božích napomenutí, ba přímo příkazů. Říká totiž: ‚Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi.‘“58 Berengar nebyl hloupý a poznal, že voják ví, kde se Ludvík skrývá. Oklamal ho tedy touto sofistickou59 odpovědí: „Domníváš se, hlupáku, že chci zabít člověka, navíc krále, jehož mi Bůh vydal do rukou? Cožpak neměl i David možnost zabít krále Saula, kterého mu Bůh vydal do rukou, ale nechtěl tak učinit?“ Vojáka ta řeč přesvědčila, a ukázal místo, kam se Ludvík uchýlil. Toho zajali a přivedli před Berengara, který se na něj takto obořil: „Jak dlouho ještě, Ludvíku, budeš zneužívat naši trpělivost? Můžeš snad popřít, že ses onehdy, obklíčen mými strážemi a mou ostražitostí, nemohl vrhnout proti mně? 60 A že já jsem tě propustil z milosrdenství, které sis nijak nezasloužil? Necítíš, že tě spoutaly okovy tvé vlastní zrady? Jasně ses mi zavázal, že už nikdy nevkročíš do Itálie. Jak jsem slíbil tomu, kdo mi tě vyzradil, život ti daruji. Ale rozkazuji, aby ti byly vypíchnuty oči – hned!“ Po těchto slovech zbavili Ludvíka zraku a Berengar se chopil vlády.61 Kapitola XLII. Maďaři sužují Itálii Když už se zuřivost Maďarů v Sasku, Frankách, Švábsku ani Bavorsku dále rozšiřovat nemohla, šířila se celou Itálií, aniž jí v tom někdo bránil. A Berengar, který nedokázal udržet své vazaly v poslušnosti, se s Maďary nemálo spřátelil.62 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525903
DRUHÁ KNIHA
Kapitola XLIII. Saracéni z Fraxineta pustoší část Itálie a pronikají až k Acqui Ale také Saracéni, kteří obývali Fraxinetum, jak jsem popsal, po zničení Provensálců bezohledně pustošili i některá blízká místa v Itálii poblíž hranic. Vyplenili mnoho měst, a dorazili dokonce až do Acqui, města vzdáleného asi čtyřicet mil od Pavie, které své jméno získalo díky obdivuhodné čtvercové budově lázní, zbudovaných za účelem koupelí.63 Všechny totiž pohltil takový strach, že se nenašel nikdo, kdo by jejich příchod očekával jinde než na co nejzabezpečenějších místech. Kapitola XLIV. Saracéni z Afriky obsadí Apulii, Kalábrii, Benevento a opevňují se na hoře Garigliano V téže době vypluli na lodích rovněž Saracéni z Afriky a obsadili Kalábrii, Apulii, Benevento a také téměř všechna města Římanů,64 takže v každém městě drželi polovinu Římané, polovinu Afričané. Na hoře Garigliano si zbudovali pevnost, kde docela v bezpečí měli ženy, děti, zajatce i všechny své věci.65 Nikdo tak nemohl od severu ani od západu přijít do Říma pomodlit se u oltářů svatých apoštolů, aniž by ho Saracéni buď zajali, nebo donutili zaplatit značnou částku, aby jej nechali jít. A přestože nebohou Itálii sužovali mnohými pohromami Maďaři a Saracéni z Fraxineta, neotřásali jí žádné běsy ani neštěstí tolik jako Afričané. Kapitola XLV. Důvod, proč vypluli Saracéni z Afriky Ti prý vyrazili z Afriky a do Itálie přišli při této příležitosti:66 po smrti císařů augustů Leona a Alexandra67 ovládali konstantinopolskou říši Romanos, o kterém pohovoříme šířeji, se synem císaře Leona Konstantinem, který žije dodnes. A jak to tak bývá, v tom roce, kdy se Romanos chopil vlády, se pokusily některé národy proti němu povstat, především pak ανατολικαὶ, to jest východní. Když císař vyslal vojsko, aby tyto oblasti dobylo, stalo se, že proti němu povstaly i Apu99
Ukázka elektronické knihy