informuje o možné anémii (anemický edém, který může mylně vést k diagnóze kardiálního edému), jaterním nebo ledvinném onemocnění, hypoproteinémii, polycytémii apod. Poznámka pro praxi: Nejspolehlivějším kritériem sledování dynamiky otoku je denní nebo alespoň pravidelné sledování tělesné váhy.
5.2.14 Dušnost (Dyspnoe) Dušnost je závažný klinický příznak, kterému je třeba vždy věnovat neodkladnou pozornost. Dušnost pacient obvykle popisuje jako pocit obtížného nebo namáhavého dýchání nebo pocit nedostatku vzduchu („špatně se mi dýchá“, „musím se zastavit a vydýchat“, „nemohu popadnout dech“ a podobně). Objektivně pak při klinickém vyšetření zjišťujeme poruchu dýchání a popisujeme ji jako tachypnoe, auxiliární dýchání, distanční fenomény – sípání, stridor, ortopnoe apod. Vztah mezi subjektivním vnímáním dušnosti a objektivním nálezem poruchy dýchání není jednoznačný, při stížnosti na dušnost nemusí být přítomna žádná objektivní porucha dýchání a naopak. Jinak dušnost interpretují pacienti, kteří mají chronické stacionární dechové obtíže, se kterými se více méně sžili a tento příznak často ani spontánně neudávají a jinak pacienti, u kterých dušnost vznikla nově. Ani u těžkých stavů se zjevně přítomnou poruchou dýchání si pacienti nemusí na dušnost stěžovat, zejména, jsou-li přítomné další příznaky jako silná bolest, horečka, slabost, celková schvácenost. Při hodnocení závažnosti a tíže dušnosti jsme odkázáni hlavně na pečlivou anamnestickou analýzu – vyvolávající faktory a okolnosti vzniku a zhoršování dušnosti (klid, námaha, rozrušení, den, noc, počasí, prostředí, horečnaté onemocnění), jak dlouho dušnost trvá a jak se vyvíjí (epizodická, náhle nebo pozvolně vznikající, chronická, stacionární nebo progredující), co dušnost zlepšuje (klid, změna polohy, léky), jaké další příznaky doprovázejí dušnost (bolest na hrudi, kašel, sípání, teplota, expektorace). Akutní dušnost U akutní dušnosti spojené s bolestí na hrudi musíme myslet především na akutní infarkt myokardu, pneumotorax nebo embolii do plic. Jde-li současně o horečnatý stav, může se jednat o (pleuro)pneumonii. Dušnost spojená se sípáním je charakteristická pro astmatické záchvaty, ale může se tak prezentovat i levostranné srdeční selhání s edémem plic. Dušnost spojená s kašlem a hojnou expektorací bývá charakteristicky u akutní exacerbace CHOPN (Chronické obstrukční choroby bronchopulmonální). Vzácněji se v ordinaci primární péče setkáme s prohloubeným dýcháním (hyperventilací) u metabolické acidózy (renální selhání, diabetická acidóza) a u otrav (salicyláty, metylakohol). Chronická dušnost Podle charakteru, vzniku, trvání a vývoje může jít o dušnost stacionární nebo progredující, záchvatovitou nebo nastupující pravidelně za určitých okolností, jako je námaha, poloha vleže apod. Nejčastější příčinou chronické dušnosti v primární péči bývá CHOPN (expektorace, kouření v anamnéze), levostranné srdeční selhávání (námahová dušnost, noční asthma „cardiale“ a únavový syndrom) a asthma bronchiale (záchvaty spojené se sípáním). Vyloučit vždy musíme i sukcesivní embolizaci do plic (typicky plíživě nastupující a trvale progredující dušnost). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525843