A kdybychom se chtěli odvážit ještě dále, mohli bychom bez nadsázky říci, že tato záliba v „jiných prostorech“ je charakteristická například i pro jistý proud dobové literatury, která se podobně jako Foucault či Boulez pokouší o obnovu „samotných základů“ (literárního) jazyka. Boulez z autorů Nového románu cituje pouze Butora, ale existují pro popis řekněme některých Robbe-Grilletových románů výstižnější výrazy než „labyrint“ či „spirála v čase“? Čím jiným je neuchopitelná časová struktura Robbe-Grilletovy Žárlivosti?242 O co jiného než o obsedantní navracení obrazu labyrintu se jedná v jeho Domě milostných schůzek? Zde už jak Foucault, tak Boulez vstupují do širší konstelace, ve které se literatura, filosofie a hudba navzdory různosti použitých prostředků až překvapivě těsně stýkají. Podotýkáme opět, že v této úvaze nešlo o hledání doslovných analogií. Nešlo ani o to tvrdit, že Foucault by se při formulování své archeologické metody výslovně inspiroval hudbou.243 Srovnání, které jsme zde podnikli – ostatně ve zcela základních obrysech –, je jistě velmi volné a Foucault, jak správně podotkl Boulez, o hudbě mluví jen zřídkakdy. Foucaultův vztah k hudbě vzhledem k téměř naprosté absenci explicitních zmínek zůstává, jak by řekl Derrida, vztahem nerozhodnutelným: sám Boulez lituje, že „kromě onoho hlubinného souznění mezi námi nedošlo k většímu množství povrchovějších, jednodušších kontaktů“,244 které by našemu povědomí o Foucaultově vztahu k hudbě bezpochyby dodaly jasnější obrysy. Pokusili jsme se ovšem alespoň v náznacích ukázat, že i ono „hlubinné“ souznění může mít poněkud přesnější význam (alespoň v těch ohledech, které jsme zde měli možnost stručně rozebrat), než by se člověk mohl na první pohled domnívat.
„Příběh byl záměrně sestaven tak, že každý pokus o vnější chronologickou rekonstrukci dříve nebo později vyústil v sérii rozporů, tedy do slepé uličky,“ píše o Žárlivosti sám Robbe-Grillet. Viz Alain Robbe-Grillet: Za nový román, s. 108. 243 Ačkoli to zároveň nelze ani vyloučit: Sofistikovanost, s jakou Foucault do svých děl zakomponovává někdy těžko postřehnutelné inspirace a vlivy, je nepopiratelná a nepřestává čtenáře jeho knih udivovat. 244 Pierre Boulez: Michel Foucault, s. 674. 242
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525838