Hledání smyslu (Ukázka, strana 99)

již není permanentní teror, ale všeobecný dohled a celková „normalizace společnosti“. I tak se ovšem násilí takové moci odhalí a ukáže v brutální podobě, jak ukazuje osud Dreymanovy přítelkyně Christy, která je kvůli závislosti na uklidňujících lécích vydírána, znásilněna a uštvána k smrti. Na její postavě se ukazuje podstata režimu jako jednoho velkého znásilnění v doslovném i přeneseném slova smyslu, které dohání člověka k smrti. Proto se o sebevraždě nesmí psát nebo hovořit na veřejnosti a její spáchání se považuje za politickou zradu. Omlouvám se, ale okamžitě mi v hlavě naskočil i další film, totiž Good Bye, Lenin!, který naopak, i když jako smutnou grotesku, líčí příběh ženy, která upadla do kómatu, když na obrazovce uviděla syna, jak se účastní protistátní demonstrace v roce 1989. Zmiňuji to proto, že ten film je sice často kritizován jako příliš smířlivý k realitě bývalé NDR, ale on současně ukazuje, jak ideologická manipulace bývalých totalitních režimů dokázala být pro některé lidi přesvědčivá. Samozřejmě, ty dva filmy, přestože jsou velmi odlišné umělecky i jako svědectví doby, mají k sobě velmi blízko. Zatímco Životy těch druhých představovaly existenciálně dramatický obraz života ve společnosti pod dohledem tajné policie a zápletka stavěla na samizdatovém textu o sebevražednosti v oficiálně nejpokrokovější společnosti v dějinách, Good Bye, Lenin! nabízí ranější tragikomickou reflexi pádu komunismu a sjednocení Německa. Maminka v tom filmu umírá v iluzích, ve kterých žila a kterým věřila, přestože věděla, že jsou falešné. Její osud je tak svým způsobem tragičtější než osud postav 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525837