Annie Burrowsová
„Děkuji vám, slečno, že si s její milostí hrajete,“ řekl tiše, když se k ní sklonil. „Udělá jí dobře, když se zaměstná i něčím jiným, než svými starostmi.“ Ano. Ano, to byl velmi dobrý důvod k ušití směšně nepraktických šatů. Šatů s vlečkou… „A tohle,“ řekla vévodkyně a podala Eleanor šarlatové hedvábí, „by ti také slušelo. Na večeři, na karetní večírek nebo něco podobného…“ Kdyby byly ve formálním salonku, možná by Eleanor dokázala posbírat zbytky zdravého rozumu a vévodkyni zastavit. Ale tady v podkroví, které připomínalo spíš Aladinovu jeskyni, kde se čaj a koláčky podávaly na víku od kufru s látkami a kde na ni komorník naléhal, aby tuhle hru hrála s vévodkyní a pomohla jí tak rozveselit se, se své fantazii ubránit nedokázala. Netrvalo dlouho a už popisovala vlastní návrhy, jaké šaty by se daly z nepřeberné nabídky překrásných látek ušít. Koneckonců to byly všechno jen smyšlenky. V žádných ze šatů, o nichž mluvili, ve skutečnosti nikdy nikam nepůjde. V Londýně zůstane nanejvýš několik dní, jen na tak dlouho, aby napsala strýci a dostala od něj odpověď. A pokud jí hra s vévodkyniným odhodláním použít některé z těch nádherných látek na ušití pohádkových šatů pomůže udržet si dobrou náladu, nemůže to být na škodu, že? Dovolí si těch několik dní snít o tom, že je skutečně cizokrajná princezna, která do Anglie uprchla před Napoleonem. „Mohu-li něco navrhnout,“ vložil se do jejich štěbetání komorník, když vévodkyně otevřela krabici s několika zajímavými předměty zabalenými v hedvábném papíru, „nic by nenaznačovalo, že slečna je uprchlice královské krve, víc, než kdyby měla 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525759