Sophia Jamesová
Doprostřed příjemného i bolestivého rozjímání jí najednou vpadla vzpomínka na Harlandovu smrt. Před očima měla manželovu tvář zkroucenou vztekem, jak tam umíral u jejích nohou. Krev mu stékala po spánku a do jemných blonďatých vlasů. Jakmile přestal Harland dýchat, pustila do stáje hřebce a nechala tam zvíře s jeho tělem. Roztřesenými prsty skryla zakrvácené kladivo hluboko do skladů své objemné, nadýchané sukně. Nic není nikdy takové, jak to vypadá. To se učila pořád znovu a znovu. Harlandova smrt. Ztracené zlato. Aurelian de la Tomber, který se před ní zčistajasna objevil na ulici uprostřed plískanice jedné mrazivé noci. Kolem nich je nepřehledné předivo pravdy a lží, osobního prospěchu a utrpení. Všechno tolikrát propletené jako zašmodrchané klubíčko vlny. A vším se vine zamotaná nit politiky. Co jí na tom všem pořád uniká? Kde je to poslední vodítko, které musí najít, aby ho chytře použila? Je přece tak šikovná na řešení záhad a hádanek, na hledání ztracených dílků skládanek. To připouštěl dokonce i Harland. Zavrtěla prudce hlavou a snažila se zahnat myšlenku na svého chamtivého a krutého manžela. Ty jeho obehrané naděje. Myslela si, že tím, že na pařížskou ambasádu poslala sošku a dopis, zničila sílu francouzského zlata. Harlandova chamtivost znala jenom takové meze, jaké mu ostatní dovolili. Nepočítala ale s těmi, kteří jejího manžela obklopovali. Všechny ty patolízaly a lháře. Jejich lži a klam nebrala v potaz, a to byla chyba. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525757