Kim Lawrenceová
„Dědeček by to tady miloval… býval by to miloval,“ opravila se smutně. Její slova ho vrátila zpátky do drsné reality. Tohle byla Torova vnučka, a tím se pro něj stala nedostupnou. Nastartoval motor. Cítil na sobě její tázavý pohled, ale nezareagoval. Vjel na nádvoří, šlápl na brzdy, vystoupil z auta a šel jí otevřít dveře. Tvářila se zmateně. Věděl, že kdyby se jí podíval do očí, viděl by tam bolest. Proto to neudělal. „Mám ještě nějakou práci,“ řekl stroze. „Je už pozdě, tak seženu Domeniku, aby vám ukázala váš pokoj. Nebude vám vadit, když si dáte večeři tam?“ Anna nevěděla, co si má myslet o jeho náhlé změně postoje. Beze slova ho následovala po schodech a vešla za ním do vstupní haly. Na stropě tu visel obrovský křišťálový lustr a z obrazů, zavěšených na zdech, se na ni dívali předkové majitelů. Na stropě byly barevné fresky, znázorňující pastorální scény. „Domenica už je tady.“ Anna viděla, jak k nim přichází nějaká žena v hedvábné halence a šedé sukni. Tmavé vlasy měla už postříbřené, ale tvář úplně bez vrásek. Byla to i přes svůj věk atraktivní žena. „Doufám, že jste měli oba příjemnou cestu.“ Soren místo odpovědi jen něco nesrozumitelného zabručel. Začínala na něj mít zlost. Choval se tak proto, že před ní odhalil trhlinu ve svém brnění? Litoval toho, že jí dal nahlédnout do svého soukromí a odkryl jedno ze svých zranitelných míst? „Tohle je Domenica, která je tu mnohem víc než jen hospodyní.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525747