Heidi Riceová
„Jistě, Orlo,“ pronesla s nuceným klidem. „To je v pořádku.“ Orla se významně podívala nejdřív na ni, pak na švagra, a pomalu přikývla. „Dobře. Půjdu pomoct uložit Hasana. Uvidíme se v osm u večeře.“ „Skvělé, díky,“ ozval se Dane s očima stále upřenýma na Jamillu. Pak Orla odešla a zbyli tam jen oni dva. Jamilla se trhaně nadechla. Dane na ni bez přestání zíral a mlčel. V očích měl stejný vznětlivý výraz jako tehdy, když ho viděla naposled. Když se s ní v hotelové garáži rozloučil. Než vyběhla nahoru do svého apartmá a snažila se neúspěšně utišit pálení rtů i tváří a potlačit tepající sladkou bolest v podbřišku. Nemohla si vzpomenout na řeč, kterou celé čtyři dny tak pečlivě plánovala. Byla otevřená a omluvná a pojednávala o jejích chybách i nepatřičném chování, kterého se dopustila. Místo toho z jejích rtů vyklouzlo úplně něco jiného. „Kde jsi byl? Ples v Paříži se koná už za šest dní! Zítra odjíždíme a já jsem ještě neměla čas seznámit tě s novým itinerářem ani s tím, jakou strategii jsme vypracovali vůči tisku!“ Dane naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči. Žár, který z nich sálal, pálil Jamillu do tváří. Vznítil se v něm vztek, ale dokázal ho částečně přidusit. „A kde jsi byla ráno poté ty?“ zeptal se hlubokým hlasem, který Jamille rozvibroval celé nitro. „Já… potřebovala jsem jet do Kildare a ty jsi u sebe nebyl. Vyrazil sis na další zábavnou jízdu. Nebo si nevzpomínáš?“ „Tak na zábavnou jízdu?“ Dane se řezavě zasmál. „Tak tomu říkáš?“ „A jak jinak bych tomu měla říkat?“ „Třeba na šílenou? Nebezpečnou? Vzrušující? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525744