řekl jí, ale nechápavě potřásla hlavou. „Lék,“ objasnil jí, když váhala. „Lék?“ zopakovala nejistě a natáhla pravou ruku k jeho prstům. Na kouzlo potřeboval obě ruce a pravá ho zrovna neposlouchala. „Ty znáš lék?“ „Ano,“ přikývl. Bříška jejich prstů se spojila a Esmedill je navedl do hadího znaku. Pak přivřel oči, aby se lépe soustředil na hadí jazyk. Syčel a cítil, jak jeho tetování opět ožilo svou skrytou magií, a zá roveň vnímal i sílu léčitelky. Byla tak odlišná od siví magie, jako by pocházela z jiného zdroje, z jiného živlu. Dokončil zaříkání a uvolnil ruku. Yefriniel se od něj odtáhla a zamyšleně si pro hlížela svoji dlaň a prsty. Také to musela cítit. „Jaký je to lék?“ „Jed,“ řekl jí a zapřemýšlel, jak jí vysvětlit zby tek. Posadila se, aby mu naslouchala. „Jed z hada,“ zpřesnil a ona to po něm opakovala, aby se ujistila, že rozumí. Pak se pokusil ukázat na svazeček bylinek nad jejím křeslem. Několikrát špatně zvolila, než jí to odsouhlasil. Jména bylin byla v sivím jazyku na prosto odlišná. Podala mu bylinku a on přičichl, aby se ujistil, že se nespletl. „Houba,“ pokračoval. „Hnědá, zkroucená, z jes kyně.“ Slovo po slovu to opakovala, než pochopila. Pak zmizela v temném chladném průchodu někde za ním. Když se objevila, nesla několik hub stejného popisu a jednu po druhé mu předkládala, dokud si nevybral. Trvalo skoro hodinu, než pochopila postup. Přes to ale netušila, kde má vzít tu první přísadu — jed
SIVÁ KREV Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525675