„Bohužel už něco pamatuje,“ řekl a osušku jí podal. „A můžeš si půjčit můj župan.“ Vzal župan z věšáčku a přehodil ho přes ni. Tahala ho po zemi. Musela si vyhrnout rukávy. „Hned jsem zpátky.“ Vysunula zástrčku. „Kdyžtak nezamykej.“ „Tady si vezmi klíč.“ „Je tu bezpečno, nebo snad ne?“ zeptala se. Pokrčil rameny. „Bob někdy zapomene zamknout venkovní dveře. Takže nikdy nevíš.“ „Neměl bys mě tam v tom případě hlídat?“ „Nic ti nehrozí.“ Přitiskl ústa na její rty. „Koupelnové dveře se dají zamknout. A když pak vyjdeš, uvidíš chodbu seshora.“ Usmál se. „Kdybys zahlédla cizího chlapa, tak začni ječet.“ Zasmála se, jenže to ani nebyla legrace a Johna zamrzelo, že to vůbec řekl, protože si uvědomil, že je možná otevřeno na ulici a pod schody se schovává ten chlap a čeká na příležitost. John počkal, až bude Betty v koupelně, a hned seběhl do přízemí. Venkovní dveře byly zavřené. Považoval své chování za směšné. Když jeho babička neustále kontrolovala, jestli je zamčeno, byl to první příznak přicházející demence. Vrátil se do bytu a vzadu ve spižírně vzal slaninu. Aspoň že ta vrána nerozklovala potraviny. Rozbalil voskovaný papír, vyndal vajíčka z krabičky, lžící nabral trochu sádla. Těžká pánev byla zčernalá – už něco pamatovala. Zapálil plyn, sledoval, jak se sádlo rozpouští a syčí, dal na pánev plátky slaniny a posunoval je lžící. Snídaně pro dva. Může prostřít, postavit na čaj a nakrájet chleba, zatímco se to bude dělat. Opeče i chleba. Napadlo ho, jestli má ráda nakládané cibulky nebo jestli je ke slanině s vajíčky jí jen on. V zámku se otočil její klíč. „Senzačně to voní. Hned přijdu.“ Zavřela se v ložnici. Nejraději by se díval, jak se obléká. Podivná věc: najednou je člověk cudnost sama. Z ložnice vyšla za několik minut. Vlasy si vyčesala do 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525486