1935 K aždý, kdo unese oštěp silově zabránila. Vše ostatní, co se v Římě kolem této události dělo, bylo překryto pečlivě zaranžovanými projevy francouzsko ‑italského přátelství skoro jako na věčné časy. Poté, co 7. ledna došlo v Palazzo Venezia k podepsání formální a věcným otázkám se vyhýbající smlouvy o přátelství, se konalo galapředstavení opery Ambroise Thomase Mignon. Všechno obecenstvo povstalo, když se hrála Marseillaisa. Sotva dozněly její poslední takty, vstoupil Mussolini do Lavalovy lóže a za bouřlivého potlesku si s ním vřele tiskl ruce. Hudebního doprovodu nebyli ušetřeni ani další členové delegace a francouzští novináři: pod okny hotelů, kde byli ubytováni, se ozývaly píšťaly a harmoniky, vyhrávající Marseillaisu a La Madelon. V podobném stylu byl laděn i výjev ze závěrečné recepce. Laval řekl: „Hledím na vaše ruce. Jsou to mocné ruce. Doufám, že je nezneužijete v Habeši.“ Duce s rozmáchlým gestem odpověděl: „Tyto ruce mají jen mírumilovné úmysly.“ Nuže, kdo chtěl, mohl tomu zkraje pětatřicátého roku uvěřit. Kdekoli v Evropě, třeba zrovna ve Velké Británii, další ze zainteresovaných velmocí, o níž ještě budeme hovořit. Ale ten, kdo by Mussolinimu jeho slova beze všeho a v plném významu uvěřil, by musel by být hluchý, slepý a totálně netečný ke všemu, co se dělo kolem.
***
Dění nabíralo na obrátkách. Třiadvacátý únor 1935: Směrem k Africe je vypraveno prvních sto tisíc italských vojáků. V jejich čele stojí nejbližší duceho spolupracovníci. Cílem jednotek, jimž velí Emilio De Bono, je Eritrea, zatímco Rodolfo Graziani vede svěřené muže do Italského Somálska. Úkol všech má však jednotnou podobu: připravit podmínky pro ofenzivní tažení.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525482