Říjen 2013
Elisabeth To odpoledne, kdy se Elisabetina pracovní skupina v Danish Pharma oficiálně zaměřila na konkrétní cíl, byla Elisabeth natolik vyčerpaná, že se stěží držela vzpřímeně. „Máme to!“ sdělovali si vzrušenými hlasy a někdo odkudsi vykouzlil láhev šampaňského. Zaměřili se na receptory dopaminu a podle jejího nejlepšího přesvědčení nyní v každém případě objevili část neurálního korelátu u komplikovaného případu truchlení. Jinými slovy vyslovili teorii, co je špatně s mozky těch, kteří zůstávají pevně uvězněni ve svém zármutku, a všichni věděli, co to znamená. První etapu zvládli a teď následoval hon za tím, o co v podstatě hlavně šlo. O léčbu. „Běž se domů vyspat, Elisabeth.“ Sofia jí stiskla paži. Byla jednou z mála těch, kteří si u Elisabeth po Vinterově smrti nevšimli její proměny. Nedržela si větší ani menší odstup, chovala se k ní přesně jako dřív. Elisabeth jí úsměv oplatila. Poslední rok na sebe byla tvrdší, než jak by k sobě kdykoli dřív za Vinterova života přistupovala. Jídlo si po večerech často nosila do kanceláře, a když upřednostnila práci před cestou domů, postarala se o Nálu dcera od sousedů. Těch několik málo hodin, kdy spala, snila o složitých molekulárních strukturách. „Tak pro dnešek díky,“ zvedla ruku k vysílenému pozdravu. „Dobrá práce, díky všem!“ Cestou domů jí připadalo, že projíždí hustou mlhou, málokdy byla takhle vyčerpaná. Probudila se o půl dne později, aby jim zavolala s informací, že dnes bude spát z domova.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525477