nemocné děti, měli bychom být tiše. Jenom si to tady prohlédnu a nemusíme u toho mluvit.“ Nahlédla do druhé místnosti, která sloužila jako ložnice. Na jediné velké posteli spaly děti. Byla tam ještě jedna úzká postel a další matrace, opřená o zeď, a vedle ní úhledně složená hromádka ložního prádla. Bella neříkala nic, ale na první pohled bylo zřejmé, jak je v tom bytě čisto ve srovnání s tím, co před chvílí viděla v přízemí. Ano, byl tu trochu nepořádek, ale bylo jasné, že nájemník podlahu z dřevěných prken pravidelně drhne, a to pěkně až ke kraji. Vrátili se do hlavní místnosti, kde byl v jednom rohu dřez, vedle něj plynový sporák a uprostřed také vzorně čistý malý stůl. Bella si byla téměř jistá, že na tváři pana Cornishe zahlédla slabý ruměnec studu, když si jeho obydlí prohlížela. Ten chudák to má bez manželky určitě těžké a nejspíš býval zvyklý bydlet v lepším. Pan Welch netrpělivě postával u dveří a Bella si uvědomila, že se ji pokouší odtamtud co nejrychleji dostat. No, tentokrát se rozhodla mu vyhovět, ale jen proto, že pan Cornish a jeho děti potřebovali klid. Jakmile vyšli z bytu, Bella poznamenala: „Bylo hezké vidět, jak má v tom bytě čisto.“ „Ale zpočátku tomu tak nebylo – to, až když jsem mu před pár týdny pohrozil, že jestli tam nebude uklízet, dostane výpověď.“ Tomu Bella odmítala uvěřit. Přece pozná, když se v bytě uklízí jen sporadicky a nepořádně. „Tak proč jste neřekl totéž paní Goodbyové?“ „No, ta už tady bydlí léta, nájem platí vždycky včas, neničí zařízení bytu, a tak u ní občas trochu přimhouřím oko.“ Nájemníci v horním patře nebyli doma, a tak pan Welch odemkl dveře, za nimiž se skrývaly čtyři malé neuklizené místnosti s nízkými stropy. Původní byt byl zjevně rozdělen na dva menší příbytky, což znamenalo, že v domě bydlí celkem čtyři stálé partaje, a nikoli tři, jak bylo Belle řečeno. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525431