98
pet ra langová
• písnička pro klaudii
Rozhovor s mou nejlepší kamarádkou mě pak dorazil úplně. „A co Vítek?“ Nutno uznat, že byla velmi ukázněná. Trvalo jí celých jedenáct vteřin, než na mě tu otázku vybalila. „Ještě spolu choděj? Nehádají se? Kdyby se třeba rozešli, dáš mi to hned vědět, že jo?“ Útrpně jsem si povzdechla. „Nemám šajn, jestli se hádají, Simčo. Nepletu se mezi ně. Ale jestli chceš, můžu se Andy zeptat, spím s ní v jednom stanu, takže –“ „Andy?“ zpozorněla. „Ty už jí říkáš Andy? To sis za mě našla hodně rychle náhradu!“ „Proboha, co blázníš? Ona není žádná náhrada, za celej den ji skoro nepotkám a… Poslouchej mě, Simčo. Jakmile přijedu domů, ihned se sbalíme a vyrazíme na ten slibovanej čundr. Tam ti všechno vynahradím, slibuju!“ Na druhém konci telefonní linky ticho jako v hrobě. „Nebo… ty sis to rozmyslela? Nechceš nikam jet? Vždyť jsme se tolik těšily…“ „Jasně, že chci jet,“ odtušila váhavým tónem. „Akorát jsem slíbila Nikol, že ji vezmeme s sebou. Nevadí ti to, doufám.“ „Děláš si srandu? To mi teda vadí, kruci!“ vyjekla jsem šokovaně. Náš společný výlet k Orlické přehradě jsme plánovaly už od jara. Chtěly jsme si užít bezva dámskou jízdu a mít čas jenom samy na sebe, tak jako dřív. Předtím, než se v mém životě objevil Dave. Než se mezi nás začala plést Nikol. „Dohoda přece zněla, že o tý cestě neřekneme vůbec nikomu, natož jí! Že si zasloužíme trochu odpočinku od toho jejího věčnýho fňukání, kritizování a –“ „Ona není tak špatná, jak si myslíš, Klau,“ snažila se zmírnit můj vztek. „Cejtí se hrozně osamělá, víš? Doma to nemá lehký, rodiče jsou pořád v práci, s bráchou si nikdy nerozuměla…“ „No super! A to je nějaká omluva? Copak už si nevzpomínáš, jak se k nám celý roky chová? Ani já nežiju
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525331