98
b a r b a r a
h a n n a y
•
š t ě s t í
s i
t ě
n a j d e
Některé večery pro ni nebylo snadné vypnout a zapomenout na práci. Zrovna dnes nepřestávala myslet na Tilly. „Kde vůbec je Hamish?“ napadlo ji. Jamie pokrčil rameny. „Nevím… Asi u sebe v pokoji.“ Aniž ochutnala, odložila Imogen sklenku s vínem na konferenční stolek. „Potřebuju se ho vyptat na divadlo. Souvisí to s dnešní záležitostí ve škole, ale nemíním tě s tím nudit. Hned jsem zpátky,“ dodala, když si všimla Jamieho udiveného výrazu, a už spěchala za synem. Nepřekvapilo ji, když ho našla nataženého na posteli zabraného do počítačové hry. Kolikrát mu opakovala, ať se neopírá nohama o stěnu! Pochopitelně tam zase byly otisky pat. Na druhé straně… Na konci roku Hamish odejde na univerzitu a Imogen ví, že ty otisky stejně neočistí. Ráda dopřeje dětem vzdělání, ale netěší se, až vyletí z rodinného hnízda. Klepla na pootevřené dveře. Hamish vzhlédl od notebooku a zastavil hru. „Ahoj.“ „Ahoj. Díky za večeři. Voní náramně,“ pochválila ho. „V pohodě.“ „Promiň, že ruším.“ Imogen vešla do pokoje. „Nezdržím tě, vím, že se chystáš ven. Jen by mě zajímalo něco ohledně vašeho divadelního ansámblu.“ „Co bys ráda věděla?“ „Do školy nastoupila nová dívka.“ Imogen se posadila na židli vedle psacího stolu – v poslední době nevyužívaného. „Jmenuje se Tilly a je jí třináct. Přistěhovala se sem nedávno a prochází hodně těžkým obdobím. Navíc nikoho ve městě nezná. Mám ji v anglické skupině. Před pár dny jsme četli hru – děckám přidělím role a hlasitě předčítají. To děvče mě ohromilo – vedlo si výjimečně dobře. Překvapilo mě, jak přirozeně se vžila do postavy. Myslím, že v tu chvíli zapomněla na svou neutěšenou situaci.“ Hamish chápavě přikyvoval. „Takže tě napadlo, že by mohla mezi nás,“ doplnil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525299