jim se dlouho nedařilo mít děti, jenže oni si, na rozdíl ode mě s Mirkem, z toho moc nedělali. Dlouho to vypadalo, že v rodině už žádné děti nebudou. A pak jsi najednou přišla ty. Myslím, že vašim chvíli trvalo, než si zvykli na to, že mají zodpovědnost za někoho dalšího.“ Lucie si vybavila mámu, která se ani na chvíli nezastaví, ani na chvíli si nesedne, jako by měla strach, že na něco důležitého zapomněla. Jak se táta změnil ve skladníka, údržbáře, elektrikáře, občas ho máma pustí do kuchyně. Jak všechno táhnou sami. Tak moc se vžili do rolí hostitelů, že na ostatní role nezbýval čas ani myšlenky. „S tvojí mámou jsme byly kamarádky hrozně dlouho a já byla ráda, že jí můžu pomoct. To prostě kamarádky dělají. Určitě máš taky takovou…“ Teta obejme Lucii okolo ramen, Lucie se k ní na chvíli přitiskne ramenem a nasaje zvláštní kořeněně sladkou vůni. „A teď půjdem radši spát.“ „Dobrou noc, teti.“ Sofie si do sklenky dolije víno a z hromádky desek na prádelníku jednu vytáhne a položí ji na talíř gramofonu. Spustí přenosku a čeká, až se jehla dotkne černého vinylu. Je to Masopust, deska, kterou si s Mirkem pouštěli tehdy, když tu byl naposledy. Úplně naposledy. Nemocný a osamělý muž se u starých písniček Nerezu zase na chvíli změnil v mladíka s jiskrnýma očima, ve kterých se blýskalo na lepší časy? Při odchodu zanotoval, že všechny účty už zaplatil a může jít. Následující den ho našel Vojta ležet pod schody, ze kterých Mirek spadl, když chtěl zřejmě v noci vyjít nahoru na půdu. Sofie potom ve schránce
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525245