Štěstí je dost pro každého
Přesto Chantal váhala, jestli za vedoucím zajít, protože kolegyně byla zároveň její kamarádka, nakonec to ale udělala. „Když jsem s ním potom mluvila, použila jsem příklad, který mi sám dal,“ vyprávěla. „Ocitl se v situaci, kdy někdo jiný v korporátní kanceláři získal uznání za jeho práci, a to ho velice naštvalo. Několikrát se mi o tom zmínil, a tak jsem na to odkázala a připomněla jsem mu, jak se cítil. Potom jsem uvedla několik příkladů, kdy byla i moje práce připsána někomu jinému. Řekla jsem, že to zranilo mé city, že mi připadalo, jako bych nedostala, co jsem si zasloužila. Když jsem se mu konečně svěřila, cítila jsem se mnohem lépe, než dokud jsem to dusila v sobě. Protože jsem to udělala způsobem, jemuž rozuměl, pochopil, proč mě to trápí. Byl to pozitivní rozhovor.“ Ne všechny rozhovory podobné tomu Chantalinu jsou ovšem pozitivní. Dokonce i Chantal připustila: „Někdy, když přijdete za šéfem s něčím takovým, může zareagovat negativně, protože měl přece vědět, že to byla vaše práce. A měl se postarat o nápravu, takže to působí, jako by se na vás vykašlal.“ Efektivní komunikace může být obtížná, a pokud se jí nemůžeme vyhnout, protože potřebujeme zvládnout některý z našich likvidátorů štěstí, je lepší trochu si to promyslet a nejednat na základě první myšlenky, která
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525165