„Určitě ne,“ chlácholil ji. „Určitě bude v pořádku, uvidíš. A co se týče tvé druhé poznámky, nepoznávám tě!“ „Díky za kompliment,“ řekla mu sarkasticky. „Není zač…“ pokrčil Martin rameny. „Co se to s tebou stalo?“ „Já nevím?“ řekla mu a rozbrečela se. „Co když už se nikdy neuvidíme? Co když mě Robert nebude chtít vidět? Takovou krávu blbou! Nadrženou!“
/ X. / Robert se vtěsnal do hloučku námořníků, kteří mu ochotně udělali místo, a čekal, co se bude dít. Neptun se majetnicky rozhlédl po lodi i posádce. Všichni byli jako pěny. Před Neptunem stálo asi pět nováčků. Dívali se na kbelík s nevábnou bílou hmotou, na bocmana, který jen stěží zadržoval smích, na jeho velkou dřevěnou břitvu a na velký sud s mořskou vodou. „Jak víte!“ zahromoval námořník v převleku, na kterém bylo znát, že se mu přes tu ohromnou spoustu nalepených vousů špatně mluví a dýchá. „Ocitli jste se v dosahu mé moci a překročili jste rovník, který odděluje dvě zemské polokoule. A jelikož jste ještě suchozemské krysy a mořem nepokřtění, musím se toho ujmout sám, aby vás nesežraly mořské obludy a hladoví žraloci…“
--- 97 --Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525121