To znamenalo, že jsem přišla o moment překvape ní. Musela jsem se připravit a oslovit ho, jakmile rituál skončí. Žádné zdravení, žádná společenská konverzace. Na nic z toho neměl Jember trpělivost. Musela jsem se vyjádřit stručně a jasně. Modlitba konečně skončila, každý věřící se pokřižoval a dotkl čela, prsou i každého ramene. Jember zabalil amulety do prosté látky a předal je všem potřebným. Ti je přijali se skloněnou hlavou a pak už se ozývaly jen zvuky kroků, které doprovázely jejich odchod. Vyklouzla jsem zpoza sloupu, abych se přichystala a protože jsem byla zvědavá, jaké typy amuletů vyrobil. Co se prokletých domů týká, je třeba jít přímo ke zdroji. Ale v případě, že jen někdo začne mít nečekaně smůlu, onemocní mu dobytek nebo se mu neurodí na poli, stačí zpravidla základní amulet, který chrání před působením Oka zla. To byly také první typy amuletů, které jsem se naučila vyrábět, dokonce ještě dříve, než Jembera napadlo, že by mě mohl učit. Jejich výrobu prodlužoval s nimi spojený rituál, ne složitost výroby samotné. Počkala jsem, dokud od oltáře neodešel poslední věří cí, a přiblížila jsem se k němu. „Potřebuju pomoc, Jem bere.“ Neobtěžoval se na mě ani podívat, jen si dál sbíral věci. „Řekni, jak se jmenuje.“ Jeho hlas zněl přiškrceně. Kousla jsem se do rtu. Dostala jsem od něj jasné in strukce. Extrémně přesné, se stejně přesně detailním popisem toho, co nastane, když neposlechnu. Sdělil mi je, když mě vyhazoval. Neobtěžuj mě, pokud nebudeš v nebezpečí. Budeš mít hlad? Vyřeš si to. Nebudeš mít kde spát? To není můj problém. Kdyby ti ale někdo vy hrožoval nebo se ti pokusil ublížit? S tím jediným jsem za ním směla přijít.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525012